Farní den 2015

Farní den 2015
23. května 2015

Společně slavit se dá i v dešti a čím větší kapky Božího požehnání, tím víc farnost roste.

 Letos při dvacátém výročí obnovení farnosti a tradičního farního dne " vykvetly" vitráže na oknech kostela a při slavnostní mši svaté je požehnal P. Jiří Mikulášek, zastupující nemocného P. Vojtěcha Cikrleho.
P. Jiří Mikulášek se s farností podělil o své vzpomínky.
Ještě jako předškolák  přišel poprvé do tehdejší salesiánské farnosti na pašije. Za  dob působení P. Bradáče chodíval na výklad Písma Svatého a dotkla se ho i pozdější přeměna střediska na tělocvičnu. Krůček po krůčku ničila normalizace salesiánské dílo, nakonec kostel vyhořel a jako němý  vykřičník  zůstala mezi ohořelými troskami jen věž, směřující k nebi, znamení naděje v popelu. Před dvaceti lety došlo k naplnění této naděje a salesiánská farnost byla obnovena. Vyrostl kostel i středisko a vyrostl i živý chrám lidských vztahů, které tvoří farnost a zároveň propojení se všemi, kteří tu byli , jsou a budou, aby salesiánské dílo čerpalo z kořenů a rostlo dál.
 Dnešní den byl poděkováním za dvacet let i poděkováním všem, kdo přišli přitaženi Pannou Marií a stali se součástí farní rodiny. JIž v prvním čtení jsme mohli spatřit zvláštní pohled na Pannu Marii, ona a církev tvoří jednotu. Na počátku je žena, která potře hlavu hada, na konci žena oděná sluncem. Mezi tím se odehrávají dějiny spásy. Očekávání Boha a konečné potření zla v člověku. Bůh mohl udělat roboty, ale jedině ve svobodě je člověk schopen lásky. Bůh šel do rizika stvoření člověka a dal mu možnost říci ne a člověk řekl ne.Ani pak to Bůh nevzdal, skrze Marii daroval lidem Syna. Skrze Marii proudí všechny milosti na svět. Marii si v těchto dnech připomínáme ve večeřadle obklopenou apoštoly, je kolem ní shromážděn zárodek církve, Ona jim předává mnohé věci z Ježíšova života, ale sama nevede církev, zůstává Matkou, která ji provází. Její zjevení na různých místech dokládají, že má stále starost o církev , je to její poslání, které získala pod křížem: Hle, to je tvůj syn. Hle, to je tvá matka.
Je matkou duchovního života každého z nás, učí nás říkat Bohu Otče. Učí nás důvěřovat, spoléhat se na Boží zaslíbení. Ukázala nám takovou důvěru v Káni Galilejské. Vyprosila tam první zázrak. Sama nedělá zázraky, ukazuje cestu, mluví o tom se svým Synem a  nenechá čekat se založenýma rukama ty, kterým chce pomoci. Udělejte , co vám řekne, pobízí. Zároveň vidí nouzi dřív, než za ní přijdou, nečeká, jedná. Je potřeba ji přijmout do života. Salesiáni mají bezmeznou důvěru k Panně Marii, přejatou od Dona Boska a této důvěře učí všechny příchozí. Vytváří kolem Panny Marie rodinu, ví, že ona prosí i za ty, co sami neprosí, svěřují jí celou farnost a mládež , které vytváří zázemí.
V závěru mše svaté P. Max podědoval každému příchozímu, že se přidal k sdílení radosti na oslavě výročí farnosti. V nadšení nad naplněným kostelem málem pozapomněl na svěcení vitráží a hned zval po nasycení duchovním na nasycení těla, případně i sluchu při vzájemném popovídání. Na žehnání vitráží přece jen došlo a jeden z jejich tvůrců, Jiří Tesař přiblížil jejich vznik. Původně byly plánované již před dvaceti lety, ale protože Boží čas plyne jinak, došlo na ně nyní. Začaly se takzvaně rodit už loni v červnu , dalším tvůrcem byl pan Zdeněk Kudláček. Po fázi přemýšlení nastala v lednu fáze realizace, malování a připomínkování návrhů, nakonec fáze bezesných nocí-instalace v kostele, světová premiéra, takové vitráže ještě nebyly nikde použity. P. Libor zveřejnil i tajemství vitráží, které by mohlo zůstat skryto, vitráže přímo souvisely s kázáním P. Mikuláška. Apoštolové se vytrvale modlili s Pannou Marií a na vitrážích je symbolizuje dvanáct, tedy šest a šest hvězd, Maria je ve středu. Žlutá linka , co vše protíná je náznakem přicházejícího Ducha Svatého  a vše je kolem Krista- oltáře, na kterém je každodenně proměňována hostie. A právě zde vyniká slovo SPOLEČNĚ- jako Marie s apoštoly společně v modlitbách vyčkává na seslání Ducha svatého, tak se na tvoření farnosti a veškerém dění podílí různé skupiny a každý se v některé najde, jako dobrá pomůcka slouží připravený letáček právě s názvem Společně. Společně s Marií a apoštoly a v přátelství se všemi křesťany v nebi  i na zemi míříme k cíli. Každé dílo potřebuje zázemí a tím zázemím je farnost, rodina pro každého, kdo přichází ke Kristu. Žabovřeská rodina byla zpestřená i původními žabovřesskými kroji v podání Červenkových. Majka , Krystýna a Pepa oslnili farníky tak, že byli neustále oslněni blesky fotoaparátů a těšili se mimořádné popularitě. Šlo o světovou premiéru. Kroje se přestaly používat kolem roku 1919, kdy se Žabovřesky staly součástí Brna  a obyvatelstvo osady se přizpůsobilo městskému životu. Oddkládali kroje, nepraktické pro práci ve fabrikách.
Kroje Marie Kvardové, zapůjčené z depozitáře jsou podobné komínskému a jundrovskému. Ženský kroj se skládá z mnoha škrobených spodniček (následovala názorná ukázka), sváteční sukně plyšky, hedvábné kacabajky, šátečky a zástěry, přináleží k nim na hlavě uvázaný vídeňský šátek. Mužský kroj zastupuje vesta s kovovými knoflíčky, košile byly vyšívané, ale žádná se nedochovala, dále běžný klobouk s pentlí a vysoké boty. (které Pepa neobul). Kroj svobodné dívky obsahuje také mnoho spodniček a proto v něm nelze v kostele klečet, sukně je taftová, zástěra hedvábná, rukávce vyšívané, krajkové. Kordulka brokátová a krajkový krézl na krku. Vše doplněno černou uzavřenou obuví a punčochami, v rukou jemně sevřený kapesníček.
Byla zde i vize,že příští rok přijde na farní den v krojích většina farníků.
Slovním šampaňským bylo moderování oblíbeného moderátora Honzy Šlachty, perličky vtipů neustále tryskaly z jeho úst a mezitím vystoupil sboreček, sbor, proběhla ochutnávka připravovaného muzikálu, promluvil i střihoruký Edvard, muži zatančili židovské tance a jako v každé dobré pohádce se jedlo, pilo, hodovalo, zpívalo a tancovalo...i v dešti.
Jaroslava Cýrusová

Středisko mládeže          Farnost

Facebook střediska mládežeFacebook farnosti Brno-Žabovřesky

             ORC        

Facebook střediska mládeže