Zemřel salesián Václav Kelnar

Zemřel salesián Václav Kelnar
21. prosince 2016

Salesián Václav Kelnar odešel k Bohu náhle těsně před Vánoci, 21. prosince 2016, ve věku 87 let. Mnozí jsme mu říkali „náš Václav“ a těšili se na jeho vtipné nenápadné poznámky o liturgii, ministrantech nebo farnících. Náš Pán ho přijal do své náruče v jeho bytě na Nárožní těsně pod schodištěm, z něhož, jak věříme, vystoupal rovnou do nebe.

Rozloučení s bratrem Václavem se uskuteční v úterý 3. ledna 2017 ve 13.00 v kostele Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách.

 

Václav Kelnar, SDB

Narodil se 30. března 1929 v Troubkách, odkud pocházeli také salesiáni Mrtví (Václav a Vincenc). Prožil krásné dětství obklopen láskou rodičů, mladších sourozenců, strýců a tet. Jeho život zásadně ovlivnila událost, kterou popsal ve svých vzpomínkách: „Jednoho dne mne poslal tatínek vyhrnout kravám koryto. Bylo to na podzim, kdy se krmilo skrojkami, které už kvasily a zapáchaly. Proto jsem si uvázal přes nos maminčin šátek. Otec to uviděl, zavolal maminku a poznamenal: Z toho kluka zemědělec nebude.“ Z měšťanky v Tovačově se přihlásil k salesiánům do Fryštáku, kde působil jeho starý známý, P. Václav Mrtvý z Troubek. I když kvůli zkoušce z matematiky nebyl přijat, nakonec ho P. Mrtvý přezkoušel a přijal „na vlastní pěst“. Bylo mu jedenáct let. Ve Fryštáku našel šťastný domov. Po záboru ústavu nacisty se s P. Oldřichem Medem stěhovali do jedné opuštěné vily u lesa poblíž Přibyslavi a po válce se stěhoval s ostatními kluky do hodoňovického noviciátu u Ostravy. Na praxi byl mezi kluky v Ostravě, vždycky na ty časy rád vzpomínal a dlouho do noci vyprávěl.

Po násilném zabrání klášterů a zrušení řeholí v roce 1950 se dostal do sběrného tábora v Oseku u Duchcova, kde prožil 17 měsíců internace. S ostatními řeholníky pracovali v Duchcově ve fabrice, roku 1951 byl odveden k PTP na důl Pokrok poblíž Ostravy a po smrti Klementa Gottwalda byl roku 1954 propuštěn domů. V utajené komunitě pak pokračoval v salesiánské formaci v Ostravě a studoval teologii. V dubnu 1957 byl spolu s dalšími ostravskými salesiány zatčen a souzen na jeden rok. Václav se dostal do jáchymovského lágru Rovnost, odkud byl propuštěn v červenci 1958. Různě se protloukal, pobýval v Praze a v rodných Troubkách, až se dostal do Brna. „Na sv. Josefa 1959 jsem na pozvání spolubratří nastoupil na stavbě na Výstavišti v Brně u betonářů. První schody ve výškové budově, na které jsem míchal beton, se nepovedly. Byly křivé. Na druhý den jsme je museli sbíječkou vybourat. Byly to Josefské schody, vytvořené partou v den, kdy slavili svátek Josefové.“

Brnu zůstal Václal Kelnar věrný. Spolu s dalšími salesiány, kteří zde žili v utajených komunitách (Manďák, Lepařík, Baran, Chylík, Hynek, Baran, Med), se dočkal svobody i splnění slibu, který brněnští salesiáni složili 24. května 1950, a po více než čtyřiceti letech skutečně v Brně-Žabovřeskách postavili kostel Panny Marie Pomocnice. Václav se aktivně zapojil do dění v nové farnosti a stal se její nedílnou součástí – všechny farníky znal jménem! Mnozí jsme mu říkali „náš Václav“ a těšili se na jeho vtipné nenápadné poznámky o liturgii, ministrantech nebo farnících. Náš Pán, který je laskavým vládcem nad životem i smrtí, ho přijal do své náruče v bytě na Nárožní těsně pod schodištěm, z něhož, jak věříme, vystoupal rovnou do nebe.

Salesiáni z Brna-Žabovřesk

Václav Kelnar - parte

Václav Kelnar - nekrolog

 

Středisko mládeže          Farnost

Facebook střediska mládežeFacebook farnosti Brno-Žabovřesky

             ORC        

Facebook střediska mládeže