Děti putují s Pánem Ježíšem do Jeruzaléma

Děti putují s Pánem Ježíšem do Jeruzaléma
7. dubna

V postní době děti "putují" z Brna Žabovřesk do Jeruzaléma. Tato cesta je příležitostí k vyjití na cestu od sobectví k lásce.

Každé dítě si může vyzvednout cestovní pas v kostele u nástěnky vedle bočního východu nebo v zákristii. Na každý týden bude vypsaný úkol, za jehož splnění si děti následující neděli vyzvednou papírovou stopu, kterou nalepí do společného plakátku na nástěnce a razítko, které nalepí do svého „cestovního pasu“. Ten pak na Velikonoční neděli při mši svaté v 9 h přinesou v průvodu s dary .

 

6. postní týden

Květná neděle: Ježíšův vjezd do Jeruzaléma (Mt 21,1-11; pašije: Mt 26,14-27,66)

  1. zastávka: Jeruzalém

Téma: Dnes jsme s Ježíšem připutovali k Jeruzalému. Ježíš seděl na oslátku a vjížděl do města branou, která se dnes jmenuje Zlatá. Putoval z Betánie kolem vesnice Betfage přes Olivovou horu. Přicházel přesně tak, jak předpověděli proroci, že přijde Mesiáš. Lidé mu mávali a vítali ho jako svého krále. O něco později však volali na Piláta: „Ukřižuj ho!“ Lidé si totiž představovali jiného krále, ne toho, který trpí. Chtěli mít krále podle své představy. Ježíš však na sebe bere lidské utrpení, aby nám ukázal, že i v utrpení je nám Bůh blízko a že smrtí život nekončí.

Úkol: Ježíš přijíždí, aby daroval sám sebe. To je opravdová láska. Naším úkolem bude dobře pro­žít Svatý týden a Velikonoce – v lásce k lidem i k Bohu.

 

5. postní týden

Evangelium 5. neděle postní: Vzkříšení Lazara (Jan 11,1-45)

  1. zastávka: Betánie

Téma: Naše pátá zastávka je v Betánii, ve městě vzdáleném necelé 3 km od Jeruzaléma. Zde žili sourozenci Lazar, Marie a Marta. Ježíš u nich býval často hostem. V této oblasti pohřbívají zesnulého kvůli horku ještě v den jeho smrti. V průběhu dalších 7 dnů přichá­zejí smuteční hosté a příbuzní, aby pozůstalým vyjádřili soustrast. Evangelium píše, že
k Marii a Martě přišlo mnoho židů, aby je utěšili v žalu nad bratrem. Právě v tomto smutečním období (Lazar byl už 4 dny v hrobě) přišel Ježíš. Dostal sice vzkaz, že Lazar je nemocný, ale Ježíš nespěchal, protože vzkříšením Lazara se mělo ukázat, že Ježíš je skutečně Boží Syn. U Lazarova hrobu Ježíš zaplakal. Pak se obrátil v modlitbě k Otci, nechal odvalit kámen a Lazara vzkřísil. Mnoho lidí, kteří to viděli, v Ježíše uvěřilo.

Úkol: Ježíš přinesl do Lazarova domu naději. Dává ji také nám, když říká: „Já jsem vzkříšení a život. Žádný, kdo žije a věří mne, neumře navěky.“ Komu a jak přinášíme my naději? Dokážeme povzbudit, pochválit, usmát se na druhého? Tento týden se o to budeme víc snažit.

4. postní týden

Evangelium 4. neděle postní: Uzdravení slepého (Jan 9,1-41)

  1. zastávka: rybník Siloe

Téma:  Dnes se s Ježíšem zastavíme na okraji Jeruzaléma u rybníka Siloe. Nebyl to rybník, jaké známe u nás v přírodě. Byla to umělá nádrž, do níž se kanálem vykopaným ve skalách přiváděla voda z jednoho vzdálenějšího pramene. Nádrž nechal postavit judský král Chizkijáš už 700 let před Kristem, aby město Jeruzalém bylo zásobeno vo­dou i v případě, že ho budou obléhat nepřátelé.

Ježíš na své cestě k Jeruzalému potkal člověka, který byl od narození slepý. Ježíš si ho sám všiml. Plivl na zem, udělal z hlíny bláto, pomazal slepému oči a poslal ho, aby se umyl v rybníku Siloe. Slepci se nejen otevřely oči, takže poprvé v životě začal vidět, ale otevřel se mu i „vnitřní zrak“ – srdce. Uvěřil totiž, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn.

Úkol: Také my jsme občas slepí, i když očima vidíme. Tento týden se budeme snažit chodit s otevřenýma očima. Budeme si všímat, co je na druhých lidech dobrého, co krásného každý den dostáváme a jestli někdo kolem nás nepotřebuje pomoc. Nebudeme lhostejní ani k prostředí, kde žijeme, a sami si všimneme, co je například potřeba uklidit.

3. postní týden

Evangelium 3. neděle postní: Setkání se Samaritánkou (Jan 4,5-42)

  1. zastávka: Město Sychar – Jákobova studna

Téma: Dnes přicházíme do Samařska k biblickému městu jménem Sychar. Posadíme se u prastaré studny, která pochází už z doby praotce Jakuba a je zde dodnes! Studna má víc než 3500 let a je moc hluboká. Vědro dosáhne vodní hladiny v 19 metrech a až ke dnu je její hloubka téměř 50 m. Není to cisterna, ale z jejího dna prýští pramenitá, „živá“ voda. Biblické město Sychar už neexistuje. Nej­bližší město se dnes jmenuje Náblus, je arabské a patří k oblasti zvané Západní břeh Jordánu. Evangelium nám vyprávělo, co se zde stalo, když ke studni přišel Ježíš. Požádal samařskou ženu, aby mu dala napít. Samari­tánka se podivila, protože nebylo obvyklé, že by muži mluvili s cizími ženami. Navíc Židé a Sa­maritáni žili v ne­přátelství. Tento Žid – Ježíš – ji oslovil a do­konce jí řekl, že jí dá „živou vodu“, takže už nebude nikdy žíznit! Když jí pak řekl „všechno, co v životě udělala“, uvěřila, že on je ten slíbený Mesiáš, na kterého čekají. Hned nechala džbán a běžela do vesnice. Díky ní pak mnoho lidí uvěřilo, že Ježíš je slíbený Mesiáš, Boží Syn.

Úkol: Voda je vzácná. Nejen proto, že dává život lidem i rostlinám, ale také proto, že nám připomíná náš křest. Ten je počátkem našeho přátelství s Ježíšem a otevírá nám brá­nu k věčnosti. Samaritánce Ježíš řekl, že on má vodu „tryskající do života věčného“. Tento týden budeme Pánu Ježíši děkovat za křest, za to, že k němu patříme. A podě­kujeme nebo uděláme radost také svému kmotru/kmotřence. Necháme si vyprávět o svém křtu. Zeptáme se rodičů, jak oni byli pokřtěni a zda ještě žijí jejich kmotři.

2. postní týden

Evangelium 2. neděle postní: Ježíšovo proměnění (Mt 17,1-9)

  1. zastávka: Hora Proměnění

Téma: Dnes s Ježíšem vystoupáme na horu Proměnění, která se podle tradice jmenuje Tábor. Na naše poměry to není vysoká hora, dosahuje výšky pouze asi 580 m n. m. Je však působivě krásná, pravidelná a ze svého rovinatého okolí se náhle vztyčuje vzhůru. V evangeliu jsme slyšeli, že tam Ježíš vystou­pil a vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana, aby se o sa­motě modlili. Najednou „Ježíšova tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. Ozval se hlas: ‚To je můj milovaný Syn…; toho poslou­chejte!‘ “ Apoštolové možná pochopili něco z toho, kdo je Ježíš a co je čeká.

Úkol: Ježíš vyhledával chvíle modlitby, byl rád v blízkosti svého Otce. Naslouchal mu a v modlitbě čerpal moudrost a sílu. Apoštolové viděli, jak se Ježíš modlí, a uslyšeli, že je milovaný Boží Syn, kterého mají po­slouchat.

Také my se pokusíme tento týden udělat si víc času pro Boha. Takový čas není ztracený, ale naopak! Do „času pro Boha“ může patřit modlitba, mše svatá, svátost smíření… Jako Ježíš vyhledávejme chvíle s Bohem.

1. postní týden

Evangelium 1. neděle postní: Ježíšovo pokušení (Mt 4,1-11)

  1. zastávka: Judská poušť

Téma: Pán Ježíš odešel na poušť a tam se čtyřicet dní postil a modlil, aby se připravil na své velké poslání. My se spolu s ním na této poušti také zastavíme. Judská poušť se rozkládá blízko Jericha, mezi Judskými horami a Mrtvým mořem. Není to písčitá rovina, ale vápencová hornatina s údolími a roklemi. Zjara se může na pár týdnů zazelenat a rozkvést. Život na poušti není vůbec lehký: ve dne je tam horko, v noci zima. V roklích číhá mnoho nebezpečí. Pána Ježíše sice nepřepadl žádný lupič, ale dolehlo na něj pokušení. Při­šel k němu ďábel, který ho chtěl odvrátit od jeho poslušnosti Bohu. Nabízel mu jídlo, slávu a moc, když Boha ze svého života odsune pryč, když Bohu nedá první místo ve svém životě. Ježíš však pokušení odolal a nepodlehl mu. Pomohla mu v tom modlitba, znalost Písma a půst. Nespoléhal se na své síly, ale důvěřoval svému nebes­kému Otci. I nám modlitba a půst dávají sílu, abychom se učili pokušení přemáhat.

Úkol: Pán Ježíš se připravoval na své poslání na poušti. Tam si musel leccos odříct – jídlo, pití, pohodlnou postel… Schopnost něco si odřeknout ho posílila pro další život. Také my nemusíme mít všechno, na co máme chuť a na co si vzpomeneme.

Spolu s Ježíšem se budeme učit něco si odřeknout. Dokážeme to? Co si odřekneme? Může to být televize, počítač, lenošení, sladkosti… (rodiče dětem po­mohou s předsevzetím).

Středisko mládeže          Farnost

Facebook střediska mládežeFacebook farnosti Brno-Žabovřesky