OSOBNOST MĚSÍCE: František Lepařík

OSOBNOST MĚSÍCE: František Lepařík
1. listopadu 2016

Druhou osobností, kterou si připomínáme v rámci příprav na 90. výročí příchodu salesiánů do ČR, je zakladatel prvního salesiánského domu v Brně-Žabovřeskách P. František Lepařík (1907-1987).

P. František Lepařík se narodil 31.8.1907 v Olomouci-Hodolanech. Vystudoval gymnázium a po maturitě odjel za bratrem Josefem, salesiánem - asistentem do Perozy v Itálii. Noviciát začal v roce 1928 ve Villa Moglia. Příští rok 12. září 1929 složil první sliby.

Z Fryštáku do Brna

Po slibech se vrátil do Fryštáku a začal asistenci, při které studoval soukromě filozofii. V roce 1931 byl poslán na teologii do Lublaně. Vrátil se po třetím ročníku na podzim v roce 1934 jako jáhen. Byl poslán do Fryštáku, kde si dokončoval soukromě poslední ročník teologie. 27. ledna 1935 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Ve Fryštáku mu byla svěřena nedělní oratoř. Byl vedoucím oratoře, zpovědníkem a katechetou vnějších škol v okolí až do roku 1939, kdy ho vyslal pan inspektor P. Ignác Stuchlý do Brna.

První oratoř v Brně

Brněnské katolické veřejnosti se P. Lepařík představil na svátek Dona Boska roku 1939. Úkolem P. Lepaříka bylo postavit salesiánskou oratoř, kde by mládež nalezla náboženskou výchovu a také slušnou zábavu. František Lepařík již měl zkušenosti, dobře se osvědčil jako ředitel oratoře při salesiánském domě ve Fryštáku. Svým osobitým způsobem dokázal přitáhnout do oratoře mládež a jako kaplan při farním kostele pronikal hravě i mezi dospělé.  P. Lepařík se do Brna definitivně přestěhoval začátkem června 1939. Usídlil se v Žabovřeskách v Doležalově ulici č. 24 u pana Daniela a zařídil si zde skromnou kancelář. Bylo to blízko místa, kde měla být postavena oratoř. P. František Lepařík byl romanticky založený a začínal podobně jako Don Bosco v Turíně. Na narozeniny sv. Jana Boska, 16. srpna, zahájil s několika chlapci salesiánskou oratoř. Napoprvé jich přišlo k němu do bytu šestnáct.

"Do svátku Panny Marie budeme mít kapli"

P. Lepařík shromažďoval chlapce na loukách poblíž staveniště budoucí oratoře, honil se s nimi, modlil se s nimi a učil je křesťansky žít. Chlapci získávali další chlapce. Převážná část chlapců pocházela z dělnických rodin, chodili za P. Lepaříkem velmi rádi, protože to bylo něco nového. Opravdový míč pro ně něco znamenal, oni do té doby hráli fotbal doma vyrobeným. Opravdový balon, byl pro ně hotový zázrak. 1. září 1939 vypukla 2. světová válka. I v této nejisté době salesiáni pokračovali ve svém díle. Doufali v pomoc Boží, přímluvu Panny Marie Pomocnice a štědrost lidí. Salesiáni měli charisma získávat si spolupracovníky. Brzo jich bylo v Brně 1 000. Ještě se ani se stavbou nezačalo a již se lidé obraceli k Panně Marii Pomocnici křesťanů o pomoc a slibovali svou podporu, na stavbu kaple. Nejen chlapci, ale i děvčata a dospělí lidé s láskou dávali salesiánům své často skromné úspory na výstavbu oratoře. Lze říci, že oratoř byla dílem velké lásky. Začátkem září 1939 P. Lepařík sliboval, že do svátku Neposkvrněného Početí Panny Marie bude stát v Žabovřeskách oratoř s kaplí. Nikdo mu nevěřil. P. Lepařík chodil, prosil o modlitbu i finanční podporu a pracoval. S pracemi na stavbě dřevěného provizoria se započalo 6. listopadu 1939. Osmého prosince téhož roku měla být oratoř podle slibu P. Lepaříka posvěcena. Času pro výstavbu nebylo tedy mnoho. Všichni se však vrhli do práce s velkým nadšením a elánem. Přicházeli tesaři, zedníci, betonáři a další řemeslníci. Pomáhali i salesiáni a také chlapci nezaháleli. Nosili laťky, hřebíky, přidržovali, odklízeli, přinášeli, co mohli a co bylo potřeba... Stavba rostla nebývalým tempem, oratoř s kaplí byla včas postavena a 8. prosince se mohlo uskutečnit posvěcení. Oratoř sice nebyla omítnuta, ale to nevadilo. Venkovní omítka se provedla až za příznivého počasí na jaře.

Ředitelem domu pro pozdní kněžská povolání

P. František řídil dílo v Brně až do roku 1944, kdy pro onemocnění musel být vystřídán P. Míšou. Do roku 1948 se P. František zotavoval v různých domech. Nejprve v Hodoňovicích, po válce šel pak s bohoslovci do Dvorku a Míšku a přišel s nimi i do Oseka. V roce 1947 byl pražský ředitel Don Trochta jmenován litoměřickým biskupem. Litoměřická diecéze byla po odsunu německých kněží v katastrofálním stavu. Nebylo kněží. Pan biskup napínal síly. Salesiáni mu vyšli vstříc. Na jeho přání otevřeli v Ústí nad Labem-Trmicích dům pro pozdní kněžská povolání. Podobný dům byl už v Míšku. Ředitelem v Trmicích se stal P. František. Zde ho zastihl rok 1950. Jako ředitel putoval v dubnu při likvidaci řeholí do Želiva.
Pustili ho někdy v roce 1956. Byl nemocný, dostal nízký invalidní důchod. Usadil se v Brně. I bez státního souhlasu (potřebného za totality pro činnost kněží), pomáhal, kam ho kdo pozval a umožnil mu to. Svou horlivost neztratil do vysokého stáří. Stal se z něj bylinkář. Sbíral léčivé byliny a doporučoval je na různé neduhy i sám se bylinkami léčil. Sloužily mu i jako prostředek apoštolátu. 11. ledna roku 1987, když pospíchal někam pomáhat zpovídat, ho zastihla smrt na stanici autobusu. Pochován je na ústředním brněnském hřbitově do společného hrobu salesiánů.

P. František byl plný energie, elánu, snadno navazoval vztahy. Byl ctitelem Panny Marie a dovedl o ní nadšeně kázat.

Středisko mládeže          Farnost

Facebook střediska mládežeFacebook farnosti Brno-Žabovřesky

             ORC        

Facebook střediska mládeže