OSOBNOST MĚSÍCE: Jan Med

OSOBNOST MĚSÍCE: Jan Med
2. května

Salesiánské dílo není jen v Brně-Žabovřeskách, není ani jen v České republice, ale rozšířilo se po celém světě zásluhou mnoha misionářů. Jedním z významných českých misionářů byl salesián Jan Med. Jeho život je nám inspirací pro měsíc květen.

Devatenáctiletý misionář

P. Jan Med se narodil 13. dubna 1916 v Jihlavě, měl sedm sourozenců (jeho bratr Oldřich se stal také knězem-salesiánem). Ve svých třinácti letech odešel Jan k salesiánům do Fryštáku. V roce 1933 se vydal do noviciátu na Slovensku, kde 31. července 1934 složil své první řeholní sliby. Rok nato 11. listopadu 1935 nastoupil v italských Benátkách na loď a vydal se do Indie. V Bombaji přistál 22. listopadu 1935.

Bůh proměnil pohromu v užitek

Všechny úseky práce salesiánů v Kalkatě, Bombaji, Assámu a dokonce i v Madrasu do té doby spoléhaly na lidi z Evropy, převážně z Itálie. Klerici a kněží z jiných Evropských národů začali pravidelně přicházet až od roku 1935. Bylo mezi nimi několik Španělů. Také těch několik málo Indů pocházelo z různých míst, mezi salesiány v Indii panovala pestrost.

A pak přišla pohroma 2. světové války. Byla to opravdu pohroma, ale Bůh, který jde dopředu křivolace, proměnil pohromu v užitek pro naší kongregaci a svou církev v Indii. Tato válka odstartovala historii indických povolání pro aspirantskou formaci. Válka vypukla v roce 1939 a v Indii pozastavila salesiánské dílo. Téměř všichni němečtí a italští kněží a bratři byli spolu umístěni v koncentračních táborech. Skoro všechny instituce na severu byly vyprázdněny od lidí a dům v Tirupaturu se technicky změnil v koncentrační tábor pro studenty teologie. Salesiáni zde vytvořili komunitu více jak sto spolubratří a žili “normálním” salesiánským životem. Indičtí spolubratři a Evropané “neosového” původu směli opuštět tábor volně. Internovaní se mohli pohybovat pouze po táboře. Ale život pokračoval pravidelně v rámci daných možností.

Nakonec přišel dlouho obávaný den. Úřady oznámily že všichni příslušníci nepřátelských sil budou převezeni do táborů v Dehra Dur, poblíž New Delhi. Náboženské osoby tam mají svůj samostatný blok, ale nemohou již déle zůstat ve svých vlastních institucích, byť změněných na “koncentrační tábor”. Jan Med zůstal s jedenácti spolubratry - svobodnými občany britského imperia nebo spřátelených zemí - v prázdném domě. Vzpomíná na tuto smutnou dobu jako na období velkého rozvoje:

Shromáždili jsme se v nyní příliš velkém reflektáři, v očekávání příštího. Bratr Carreňo, náš  nový provinciál, věděl přesně co máme dělat a jak pozvednout našeho ducha. Dokázal nás “sirotky” svou srdečností získat. Jeho nadšení bylo nakažlivé a nikdy neutuchalo. Měl pro nás prorocká slova: “Dům je nyní prázdný, ale nebojte se toho. Brzy jej naplníme znovu.” Nebylo snadné mu věřit, ale důvěřovali jsme mu.

Začal znovu kus “normálního” života. Šest z nás, tři Indové a tři Evropané, Mallon, Phips a já, jsme byli vysvěceni na jáhny. Studovali jsme teologii a pečovali o dům. V květnu jsme odjeli do Ooty, abychom unikli vražednému horku v Tirupattru v hojivém podnebí Nilgirisu. V roce 1943 jsme byli vysvěceni na kněze.

Bratr Carreňo se soustředil na plán postupu a formy, jak začít se získáváním aspirantů. Při oslavě svátku Božského srdce zasvětil provincii Ježíšovu Srdci. Brzy nato svolal salesiány na setkání, kde představil dvanáct chlapců, které vyvolil, aby se stali prvními aspiranty. Slavnostně je zasvětil Božskému Srdci. Jan Med měl být jejich knězem asistentem.

Neměl jsem absolutně žádnou přípravu pro úkol, kterým jsem byl pověřen. Moje filosofické a teologické znalosti byly sporé, protože jsem jimi prošel za velmi neobvyklých okolností. Moje obecné studium nebylo lepší.

Pak se bratr Carreňo rozhodl dát dohromady velkou skupinu chlapců, kteří prokazovali sklon k zasvěcenému povoláním, i když byli mladší. To mohlo napadnout jen genia! Dokonce moudří lidé to nebyli ochotni přijmout jako správnou cestu. Bratr Carreňo měl tu odvahu zahájit systém, který neměl doporučení ani od nadřízených. Ti dokonce zkoušeli později zastavit celý experiment.

Asistent malých aspirantů

Jan Med se tedy poslušně vrátil do Madrasu a měl se věnovat velké skupině malých chlapců na úrovni druhého stupně základní školy a škol středních. Noclehárnu jsme měli na střední škole Sv. Gabriele. Čtyři chlapci, kteří si přáli stát se salesiánskými bratry laiky, byli dáni do učení na různá řemesla. Zbytek tvořili malí chlapci, kteří byli rozděleni do více různých škol, včetně anglo-indické školy P. Marie. Bylo dost zmatků, hodně variant, záleželo to na jejich stanovisku!

Když skončila válka, byli z koncentračních táborů propuštěni všichni salesiáni, ale ti co měli záznam o svém špatném chování v lágru, nesměli pracovat v Indii a byli vyhoštěni. Mgr. Scuderi a bratr Ravalico byli mezi těmi postiženými. Nadřízení, jako vždy, našli řešení. Poslali tyto “nedisciplinované” – pro nás hrdiny – do Goa, což bylo technicky mimo Indii (Goa byla portugalskou kolonií.) A tak, když bratr Ravaliko uslyšel o Carreňově iniciativě, sebral několik chlapců z pláží a poslal je nám. Jáchym, Jirka a Teo byli tři bratři z nich. Pasoval na ně jen název “děti ulice”. Když se za mnou jednou přišla podívat jejich matka řekla mi, úplně na rovinu, že Jirka je osel, na kterého platí jen pravidelné užívání silné hole. Zbytek houfu nebyl o nic lepší. My jsme se ale snažili, udělat pro ně to nejlepší. A výsledek: ti tři flákači se změnili. Dva dosáhli kněžství a z jednoho se stal salesiánský bratr.

Skladatel a zakladatel

P. Jan Med patří mezi velké české misionáře. Více jak 75 let prožil v Indii, nejdříve v jižní části a pak na severovýchodě. Byl učitelem, ředitelem, provinciálem, novicmistrem, skladatelem náboženských písní a především člověkem, který přinášel chudým venkovským dětem vzdělání a evangelium. Založil školu Dona Bosca v Tirumpatturu v Tamilnadu, která je nyní známou samosprávnou školou. Pracoval také na založení teologické univerzity v Bangalore a Univerzity Dona Boska v Maram. Napsal několik knih. Jeho sborníku duchovních písní se dosud prodalo přes 100000 výtisků.

Víc než otec

Otec Med je mnoha Indy považován za svatého muže, protože nezištně pomáhal mnoha lidem z různých kmenů, kultur a náboženství. Jeho snahou bylo rozšířit vzdělání mezi lidmi z nedostupných hor bez potlačení místních tradic, kultury a jazyka. Tajemství šíře jeho působení se skrývá v práci s katechety a řeholními sestrami. Ti procházeli chudé čtvrti a venkovské oblasti a vyhledávali potřebné děti, které nechodí do školy, protože si to rodina z finančních důvodů nemohla dovolit. Jim pak zprostředkovával podporu. Peníze však nedával přímo rodinách, ale školám a internátům. Skrze tuto vzdělávací práci nabízel i evangelium. „John Med byl pro mě více než otec,“ řekl ředitel z jedné venkovské školy na kraji Imphalu. „Skrze něj jsem mohl najít katolickou víru a životní směr,“ dodává.

Bůh je neopustil

P. Med zemřel 25. ledna 2011. Dílo, které v Indii započal, po jeho smrti pokračuje dál. Mnoho podporovaných rodin a škol vyjadřuje vděčnost všem, díky kterým mohou pokračovat ve vzdělávání a evangelizaci svých dětí. Bůh je neopustil. Další salesiáni, katecheté a sestry pokračují v započaté práci dál. A již nejen zasévají, ale také začínají sklízet plody z požehnané práce.

Zpět na seznam osobností

Středisko mládeže          Farnost

Facebook střediska mládežeFacebook farnosti Brno-Žabovřesky

             ORC        

Facebook střediska mládeže