OSOBNOST MĚSÍCE: P. Josef Daněk

OSOBNOST MĚSÍCE: P. Josef Daněk
2. ledna

Měsícem leden nás v seriálu MÁME NA CO NAVÁZAT bude provázet P. Josef Daněk. Salesián, který se nesmazatelně zapsal do nedávných stránek žabovřeské historie.

Josef Daněk

"Jednou nohou jsme už v nebi." (Josef Daněk)

P. Josef Daněk se narodil 6. května 1951 v Žabovřeskách, nedaleko komunity, ve které prožil poslední roky. Rodiče měli jen jeho. Ve svých vzpomínkách píše: „Každý zřejmě rád vzpomíná  na své dětství a mládí a na ty, se kterými prožil toto období svého života. I já s vděčností vzpomínám na Jiříkovice i celou Šlapanickou farnost, kde jsem poznal mnoho dobrých lidí, kamarádů, spolužáků. Zde jsem se také setkal s prožívanou vírou, která se mně stala oporou v mém životě.“


Vystudoval střední zemědělskou školu v Bučovicích. Brzy nato následoval vstup do semináře v Litoměřicích, přerušený vojenskou službou. Osobně uvádí: „Ještě v době své základní vojenské služby, kterou jsem absolvoval v západních Čechách v Sokolově, jsem se seznámil při návštěvě kostela s jednou rodinou. Ta mě pozvala na návštěvu, při níž jsem se také seznámil blíže s životem Dona Boska a salesiány. Po návratu do semináře jsem během studia prošel i tajným noviciátem a složil jsem své první sliby před tehdejším provinciálem P. Františkem Míšou.

Protože jsem tehdy nemohl jako salesián působit veřejně, byl jsem poslán jako kaplan do diecézní farnosti v Jaroměřicích nad Rokytnou. Zde jsem působil půldruhého roku a na podzim v roce 1978 jsem se stěhoval až do Dačic, které leží v Jihočeském kraji, ale spadají do brněnské diecéze. Tehdy nás kněze velmi bedlivě sledovali tajemníci pro věci církevní – soudruzi, kteří sídlili na krajských a okresních národních výborech a kteří dávali souhlas k vykonávání „duchovenské činnosti“ na patřičném místě. Pokud kněz neplnil jejich předpisy, měli moc ho zbavit tzv. „státního souhlasu“. Neuvědomil jsem si, že soudruh tajemník v okrese, kde jsem působil, mě sleduje. Po jednom kázání v Dačicích mně bylo sděleno, že jsem byl zbaven všech „požitků mého působení“ – což tenkrát bylo asi 650,- Kčs měsíčně a byl jsem zbaven státního souhlasu v Dačicích.


Tehdy mi hodně pomohl kapitulní vikář Ludvík Horký, díky němuž jsem dostal jiné místo v Novém Městě na Moravě. Zde jsem působil také pouze půldruhého roku, v létě 1981 jsem byl poslán do Kobeřic u Slavkova - už na samostatné místo. V této době se ke mně na faru přistěhovali také rodiče. Tatínek ještě i z Kobeřic jezdil do práce v Nesovicích na Vyškovsku. K této farnosti mi přidali ještě Nížkovice a protože ve Slavkově v této době působil již starý pan farář, vypomáhal jsem ještě i v této farnosti. V Kobeřicích jsme s místními farníky opravili kostel i budovu fary a zde mi moc pomáhali i lidé z Jiříkovic. Co však pokládám za důležitější, bylo to, že se nám společně s dalším knězem podařilo dát dohromady ve Slavkově skupinu mládeže a společenství rodin.


V Kobeřicích a okolních farnostech jsem byl 9 let a když skončila totalita, byl jsem přeložen do Kunštátu na Moravě. Zde jsem se svými rodiči prožil pouze jeden rok, ale setkal jsem se zde s nadšenými lidmi, jak mladými tak i staršími. Tento rok vyvrcholil poutí mládeže do Čenstochové v Polsku. Zde se sešlo kolem milionu mladých lidí z celého světa se Svatým otcem Janem Pavlem II. Bylo to v srpnu v roce 1991. V tomto roce jsem byl náhle přeložen do Újezda u Brna, protože zde zemřel pan farář a farnost byla víc jak půl roku bez kněze. Zde jsem již mohl působit jako salesián, a proto jsme začali pro mládež opravovat hospodářskou budovu na faře, aby se zde mohli mladí i starší lidé setkávat. Společně s farníky a dobrými lidmi se podařilo vybudovat „oratoř“ –  klubovny pro mladé a hřiště. Zde mi také v srpnu 1996 zemřela maminka. Po devítiletém působení v Újezdě mě v roce 2000 pan provinciál po dohodě s otcem biskupem přeložil do Brna - Žabovřesk“.


V této komunitě prožil Josef 13 let. Nejdříve zastával funkci farního vikáře a po dvou letech se stal farářem. Byl delegátem pro salesiánské spolupracovníky ve společenstvích Újezd u Brna a Letovice. Rovněž byl duchovním asistentem jedné brněnské skupiny Volontárií Dona Boska. Velmi rád se věnoval pastoraci mladých rodin. Jeho koníčkem zvláště v Žabovřeskách byla „zahrádka“. Ta byla jeho chloubou i radostí. Díky své srdečnosti a díky tomu, že v komunitě patřil mezi starší členy, byl jejím stmelovacím prvkem. Zemřel v plné síle po krátké nemoci ve věku 62 let.


Na závěr svých vzpomínek uvádí: „Děkuji proto Pánu za všechny, se kterými jsem se mohl setkat a přeji všem dobré zdraví, Boží požehnání a ochranu Panny Marie."


Z kázání Josefa Daňka:

18. 8. 2013 Ke druhým musíme budovat vztah lásky, i když jsou nám protivní, nebo nám ublížili. Nesouhlasme s jejich nesprávným chováním, ale přejme jim dobro. Dejme jim šanci.


19. 5. 2012 Maria nám svou přítomností předává Ducha svatého, protože jím byla naplněna. Přijměme Pannu Marii do svého domu, ona nás povede k Ježíši.


19. 2. 2012 Navzájem se vnímejme, naslouchejme si, přijímejme se a pomáhejme si na cestě víry.


8. 1. 2012 Už teď jsme jednou nohou v nebi. Druhou ještě na zemi.


4. 9. 2011 Měl bych doprovázet toho, na kom mi záleží, modlitbou. Nést ho ve svém srdci…


21. 4. 2011 Učme se za všechno děkovat!


1. 4. 2011 Známkou inteligentního člověka je, že si před každým rozhodnutím položí otázku: Co je méně a co více důležité?


14. 11. 2010 I svou pravdivou existencí svědčíme svým blízkým o Bohu.


31. 10. 2010 Ježíše nezajímá morální profil člověka, ale jeho tvář, jeho jméno. Chce s ním přebývat v blízkosti.


22. 8. 2010 Bylo by hrozné, kdybychom zůstali před dveřmi nebe nepřijati.


18. 6. 2010 Každý vidí tak, jaký sám je. Čistý vidí čisté, zlý vidí zlé.


9. 4. 2010 Nemůžu získávat (evangelizovat) druhé, dokud se sám nesetkám se vzkříšeným Pánem.

Zpět na seznam osobností

Středisko mládeže          Farnost

Facebook střediska mládežeFacebook farnosti Brno-Žabovřesky

             ORC        

Facebook střediska mládeže