Rádi bychom vám představili nového člena naší salesiánské komunity v Brně. Je jím Jirka George Woclawek.

Zdravím všechny z žabovřeské farnosti!

Jmenuji se Jiří Woclawek a od září doplním řady žabovřeské salesiánské komunity. Přátelé mě znají pod přezdívkou “George” (čti: „Džordž“), která se, jak pevně věřím, uchytí i v Brně. A budu za to rád. Pocházím z Beskyd, prakticky z trojmezí. Narodil jsem se v Bukovci a z naší samoty jsem to měl do Polska asi 50 m a na Slovensko 2 km. Mým rodným jazykem je tedy polština, ale plynně se už nedomluvím, to už jsem na tom líp se slovenštinou. 

Jsem salesián koadjutor. Pro ty z vás, kteří si pod tímto cize znějícím názvem nic nepředstaví – jsem řeholní bratr, nemám kněžské svěcení. Když se mne ptají různí lidí proč „jen“ bratr, odpovídám, že jediné, co nikdy nebudu moct dělat, je dávat rozhřešení při zpovědi a proměňovat při mši svaté. 

Všechno ostatní ve službě druhým je záležitostí mé odvahy, schopností, pověření nějaké autority a aktuální příležitostí. Ve farnosti, kde se povolání zrodilo, jsem zvědavým lidem tvrdil, že jsem se takto rozhodl proto, abych mohl udělat něco málo dobrého pro mládež. A dělat se toho dá tolik, že k tomu širokému vějíři možností člověk opravdu nepotřebuje nutně kněžské svěcení. 

Do Brna přicházím z Pardubic. Byl jsem tam 13 let, za tu dobu jsem byl v týmu pro mládež z dětských domovů, v okamžiku znovuvzkříšení stře­diska mládeže jsem se ve středisku staral o pár aktivit a postupně se ze mne stal ředitel střediska.
Baví mne, a tímto odkrývám část toho, co budu v Brně dělat, manuální práce. Jsem kluk z vesnice, z malého statku, takže práce všeho druhu. Na to se těším. Rád odpočívám při sekání trávy, drobných pracích v lese nebo u opravování zahradního nářadí. Proto bych měl mít v Brně ve středisku na triku nějaké kutilské kroužky. A určitý čas budu i v oratoři.

Nejsem sportovec, ani cyklista nebo lyžař. Mám rád přírodu, toulky, objevování. Fascinují mne jeskyně, štoly a hrady. Nepohrdnu jeskyněmi typu Koněpruské (u Berouna) nebo jeskyně Moravského krasu, mám ale raději menší místa s méně opečovaným vstupem. Kdysi jsem procházel štolami a jeskyněmi kolem lomu Velká a Malá Amerika v okolí Karlštejna. Z hradů mám moc rád hrad Lichnice, Templštejn, Rabštejn. Jsou to spíše zříceniny, ale kamení i lidé kolem toho kamení bojují o existenci. K těmto stavbám mám tak nějak blíže.

Co ještě rád dělám – vařím, občas něco upeču. Mojí specialitou jsou halušky s bryndzou a slaninou, bramboráky, lívance nebo třeba květákové smaženky s bramborem.
Těším se na nové výzvy a příležitosti, které na mě v Žabinách čekají, a také na setkání s vámi všemi!

Jiří George Woclawek