Loučení s Žabokukem

Žabokuk zazpíval „labutí píseň“,

děkujem čtenáři za vaši přízeň.

Roky nás Žabokuk provázel věrně,

hladil nás po duši s láskou a něžně.

Žabinská farnost je moderní, mladá,

anglicky mluvit v ní většina zvládá.

Tak český Žabokuk – není to chyba,

newsletter na webu s podcastem střídá.

Ať dobré dílo konat se podaří,

změnám vstříc vyjděme s úsměvem na tváři.

Pak všechny problémy zvládneme zdárně.

Loučím se básničkou – mějte se krásně!

Za redakční radu Žabokuku Honza Šlachta

Farní časopis Žabokuk se stal za ta léta, kdy vycházel v naší farnosti, legendou a nepostradatelným přítelem. V časech elektronických médií a rychlých informací ale nastupují jiná, dynamičtější média (Farní Newsletter, podcast Známe se z kostela, webové stránky brno.sdb.cz/far­nost. 

Konec Žabokuku předznamenala doba covidová, kdy jsem v prvním lockdownu jel do tiskárny, kde jsem s rouškou vyzvedával asi 650 čerstvě vytištěných covidových čísel, která spadla do karantény. Po covidu jsme se ještě v malé redakční skupince včele s manžely Šlachtovými, Majkou Červenkovou a Miou Kachlířovou pokusili vzkřísit Žabáka posledním číslem, kde jsme na obálce i v čísle oslavili devadesátku Radka Fronce a otiskli zdařilý rozhovor s manžely Sejkorovými. 

Čas ale plynul, a přestože hlavně Honza Šlachta stále připomínal, že bychom Žabáka mohli vzkřísit, byl to jeden z mála hlasů, který po tomto dospělém a kamsi zaběhnutém dítěti volal. Žabák je minulostí, a jak jsem už uvedl, má své následovníky. 

Nezbývá než poděkovat za věrnost a ochotu některých z vás, kteří jste Žabokuku věnovali svůj vzácný čas: především manželům Šlachtovým, kteří stáli u zrodu Žabího Kuku, a vytrvali až do konce. Bývalé šéfredaktorce Anežce Hesové. Všem fotografům, především z okruhu sdružení Člověk a víra (Petr Polanský a synové, Dušan Kadlec), Jarce Cýrusové, Majce Červenkové a v poslední době také grafičce a koordinátorce tisku Mie Kachlířové. Máte v nebi mnoho čárek a hvězdiček! 

Všem vám, našim čtenářům, kvákají naposledy žabokucké žáby a dělají Kuk, Kuk, Kuk! 

P. Zdeněk Jančařík, salesián