Zefyrin Namuncurá
narozen 26. srpna 1886 – úmrtí 11. května 1905 Syn
Zefyrin Namuncurá se narodil 26. srpna 1886 v Chimpay na pobřeží řeky Rio Negro v argentinské Patagonii. 24. prosince 1888 byl pokřtěn salesiánem Dominikem Milanesiem. Jeho otec Manuel, poslední náčelník araukánských indiánských kmenů se musel tři roky předtím vzdát argentinskému vládnímu vojsku. Chlapec měl dobrý základ z rodiny. Když bylo Zefyrinovi jedenáct, poslal ho tatínek studovat do Buenos Aires na salesiánskou kolej Pia IX., aby se později mohl stát obhájcem svého lidu.
V koleji vládl salesiánský rodinný duch a Zefyrin si rychle zamiloval Dona Boska. Rostl duchovně a brzy se rozhodl, že se stane salesiánem knězem, aby mohl evangelizovat svůj lid. Jako vzor si vybral Dominika Savia a s vynaložením velkého úsilí se v rámci zcela jiné kultury stal brzy druhým Dominikem Saviem. Zanedlouho vynikal ve zbožnosti, v lásce k druhým, byl vzorný v plnění úkolů a v asketickém životě.
V roce 1903 ho v šestnácti a půl letech (v té době se jeho osmdesátiletý otec nechává pokřtít) Mons. Cagliero přijal mezi aspiranty ve Viedmě, hlavním městě apoštolského vikariátu. Tak začala jeho cesta ke kněžství.
Jelikož měl křehké zdraví, poslal ho salesiánský biskup do Itálie, aby studoval v klidnějším prostředí a v podnebí, které bylo tehdy považováno za přijatelnější. V Itálii se setkal s donem Ruou – hlavním představeným salesiánů a s papežem Piem X., který mu s dojetím požehnal. Navštěvoval turínskou školu a později salesiánskou kolej ve Villa Sora a ve Frascati. Stal se druhým nejlepším studentem na škole.
Navštívila ho ovšem nemoc, kterou diagnostikovali příliš pozdě, snad proto, že si na nic nestěžoval, tuberkulóza. 28. března 1905 ho převezli do nemocnice milosrdných bratří na římském ostrově na Tibeře, kde zemřel 11. května. Od roku 1924 odpočívají jeho ostatky v jeho vlasti ve Fortín Mercedes, kam proudí davy ctitelů.
Blahořečen byl papežem Benediktem XVI. 11. listopadu 2007 ve svém rodišti v Chimpay.