Včera se
mi přednáška – beseda líbila kvůli kontaktům, které je, myslím,
potřeba mít připravené. Cítím se jistější, když vím, kam jít pro
radu. Hledat kontakty a volat když nevím co dál bylo pro mě stresující,
zažila jsem situaci, kdy bylo nutné postarat se o mamku
200 km daleko a nevěděla jsem vůbec kam volat.
Také
některé postřehy byly důležité. Myšlenky, které běží v hlavě,
znám, přesně stejné na přednášce zaznely a obviňování se je pak
automatické. Jsem ráda, že tu problematiku někdo řeší a existuje pomoc.
Vidím-li další lidi ve stejné situaci, dochází mi, že na to
nejsem sama. Není to téma, které se sdílí snadno.
Účastnice
kurzu
Během
čtvrteční besedy nás socioložka Lenka Špaková provedla problematikou
péče o stárnoucí rodiče a
příbuzné. Ve své prezentaci nám nastínila možná úskalí, jaká mohou
čekat na pečující osoby a jejich
rodiny. Z těch výzev dnešní doby to je zejména fakt, že prarodiče často
nechtějí opustit svoje bydliště
a jejich děti žijí někde ve městě s rodinou, desítky kilometrů od nich.
Ženy to nemají jednoduché,
protože jak nastoupí do práce, je na ně vyvíjen tlak na výkon, nemají na
sebe čas a
podléhají ještě pocitům viny, že nedělají pro své blízké dost. Bylo
zmíněno i nebezpečí zamotávání se do
negativních diskuzí na sociálních sítích. Přednáška mě povzbudila
v úsilí udržovat dobré vztahy a
nevzdávat se úplně již vytvořené kontinuity, která může procházet
různými proměnami.
Pohled na
péči, ke kterému dospěla paní Špaková, byl milosrdný. Dnes péče může
znamenat zavolat a
povzbudit, za pár let třeba vzdát se sobotního úklidu doma a zajet za
rodiči.
Apel, že
když se
nepostaráme sami o sebe, jen těžko pomůžeme druhým, byl možná tím
nejnáročnějším požadavkem,
který zazněl. Na konci přednášky byla zmíněna řada organizací tady
v Brně, které pomáhají
jak seniorům, tak pečujícím osobám. Díky za toto setkání i humorné
historky, které nás během
diskuze rozesmály.
Barbora
Uedlová