O požáru Národního divadla
„Nebudu chodit kolem horké kaše. Prostě nás vyhnali ze střediska, jen
tak bez výbavy! Aby se neřeklo, předhodili nám pár spacáků, mobilní
ohniště, hadry mezi stromy a pár polínek – něco na oheň, něco na
házení. Komu už bylo vyloženě do pláče, mohl si jít ohřát nohy na
bosou stezku, která měla o půl stupně vyšší teplotu vzduchu a tři
stupně nižší teplotu povrchu. Pečená jablka přišla v té zimě
k chuti, ale na prokřehlých prstech vznikaly snadno popáleniny. Nakonec jsme
všichni přežili jen díky plamenům našich srdcí a zvýšené emisi
úsměvů… a taky díky debatě o požáru Národního divadla. Dodatek pro
ochránce zvířat: Psy jsme nakonec sníst nemuseli.“
David
Skočit do toho po hlavě
„Někdo se s (Bohem) setká v kostele, někdo
v přírodě, někdo v knihách, v obrazech nebo v lidech. Někdo úplně
náhodou nebo dokonce „omylem“, když to nejmíň čeká. Já jsem se
s Ním setkala ve čtvrtek 21. března v půl osmé večer na koberci
v komunitní kapli na Modlitbě chval. Stačilo skočit do toho po hlavě: bez
plánů a očekávání, co se má během těch pár desítek minut dít. Bez
stresu, co budu muset dělat, říkat nebo myslet. Jen se tak ponořit do moře
ticha, blikajících čajovek, tónů violoncella, slov napsaných, vyslovených
i nevyslovených… a zase ticha. A najednou je tam Někdo s velký Ň.
Občas tenhle zážitek máme na dosah ruky, jen po něm sáhnout!“
Anežka
Napínavá hra
„Setkání animátorů v Březnu se mi moc
líbilo, Escape hra byla velice napínavá a řešit záhady s lidmi, stejně
zapálenými, jako jsem byl já, byla velká zábava.“
Peťa
Čerpáme energii
„Když jsem vstoupila do herny, příjemně mě
překvapilo útulné prostředí. Na zemi byly svítící řetězy, na lustru
šátky, sedačky do kruhu a uprostřed stůl s občerstvením. Celý večer
jsme měli prožít v klidu a v pohodě, relaxovat a zároveň jsme měli
možnost být kreativní, tvořiví. Ne všichni měli zrovna náladu na to
něco kreslit, nebo vytvářet koláž. Já jsem ale byla ve svém živlu.
Nejdříve jsme zkusili nakreslit náš běžný, obyčejný týden. Uvědomila
jsem si, že všichni toho za ten týden stihneme opravdu hodně. Pak jsme mohli
zrelaxovat při krátké imaginaci, kterou Dája moc pěkné vedla svým
příjemným hlasem. Přesunuli jsme se v ní na místo, kde je nám dobře, a
kde čerpáme energii. Toto místo jsme pak mohli znázornit pomocí koláže
z výstřižků z různých časopisů. Všechno bylo dobrovolné, takže se
každý mohl zapojit jen do toho, na co měl zrovna náladu. Byl to čas pro
nás a pro náš odpočinek a relaxaci. Alespoň já jsem ho tak rozhodně
prožila.“
Zdíša