Dnes v noci se koná na Palackého vrchu velký rej čarodějnic. Některé z nich ovšem musí jít poslední kilometry pěšky. Zřítily se totiž na zahradu zdejšího salesiánského areálu. Jak to s nimi dopadlo si přečtěte v dalším čísle Salesiánského satira.
Všechno to začalo poslední dubnový den brzy po svítání. „Probudila mě rána jak z děla. Šel jsem k oknu a uviděl nějaký pohyb na zahradě za budovou střediska – to je ta, jak jí někteří pořád říkají Školka,“ líčí jeden z místních ředitelů Jiří Baláš. „Bylo mi jasné, že se tam musím jít podívat, ale viděl jsem, že jich je tam víc, tak jsem šel vzbudit kluky,“ dodává. Netrvalo dlouho a skvadra salesiánských kněží stála nastoupená v podloubí, ještě v pyžamech. „Když jsme viděli ten rej, ani jsme se nepřevlíkali a valili jsme dolů. Trochu jsem se bál, ale naštěstí vstali všichni až na Zdeňka, takže nás bylo dost,“ přidává své pocity z akce hlavní farník Pavel Glogar. Nejen v početné skupině kněží je síla, a tak to místní salesiáni vzali ještě přes garáž a kutilskou dílnu. „Viděli jsme, že mají košťata, tak jsme si říkali, že by to chtělo nějaké zbraně. Brali jsme, co bylo – vrtačky, lopaty, hrábě. Jirka si vzal kovářské kleště,“ popsal bojovnou náladu poslední z velké trojky Libor Všetula.
Plně vyzbrojeni se místní kněží zformovali do trojúhelníku s okem uprostřed a vyrazili na steč. Čekalo je však překvapení. „Už jsme je nechytli. Na zemi se válela košťata a klobouky, ale po čarodějnicích ani památky. Teda vlastně jedna památka,“ podělil se Libor o první zážitky ze zbytečného útoku. Onou památkou bylo jakési futuristické létací zařízení, se kterým zde čarodějnice patrně přistály a nepodařilo se jim už následně vzlétnout. „Podle košťat vzadu to vypadá, že na tom přiletěli, i když nechápu jak – je to celé ze železa. Má to přes čtyři metry, takže je to asi vícesedadlo,“ říká o podivném železném multikoštěti Jirka. O tom, co bude se zařízením dál, má jasno. „Vracet jim ho nebudeme, vlastně se nám hodí. Stavíme na zahradě parkourové hřiště a z té jejich létající hrůzy bude super překážka na přeskoky,“ mnou si ruce všichni tři uvedení.
Na salesiánské zahradě utěšeně roste parkourové hřiště, které je dotováno z vlastních prostředků komunity a stavěno svépomoci samotnými zaměstnanci. Aktuálně se podařilo zabudovat velkou železnou konstrukci, která bude srdcem celého překážkového díla. Po jeho stranách ještě vyrostou dvě věže z palet a prakticky celá sestava bude pokryta voděodolnou překližkou. Fotoseriál z posledních prací si můžete prohlédnout níže.
Náš páteční občasník Salesiánský satir popisuje skutečné události, které se možná staly úplně jinak. Berte jej tedy z rezervou :). Výjimku tvoří sekce Podrobnosti případu – ta popisuje skutečnosti, které se staly přesně takhle.