Ve středisku působí mnoho animátorů a zaměstnanců. Aby měli dostatek síly se věnovat dětem a mladým, vzali jsme je na pouť, kde mohli dobít baterky a načerpat inspiraci pro Salesiánský styl.
V pátek 28. března nastal ten den, kdy jsme se s pasem poutníka na sever vydali na dlouhou pouť. Cestou jsme měli několik zastávek např. v restauraci vytvořené z vyřazeného dopravního letadla v Bakově nad Jizerou, nebo u čedičových skal v Kamenickém Šenově, kde se natáčela Pyšná princezna. Po 6 hodinách v autobuse jsme konečně dorazili Na sever – do města Rumburk. Volný čas někteří z nás využili ke krátkému skoku do Německa. Večer jsme se od ředitelky střediska paní Lenky Barákové dozvěděli, kde se v Rumburku vzali salesiáni, co tam dělají a jak funguje jejich středisko. Zbytek večera se nesl v duchu deskovek, hry na schovávanou a čtení.
V sobotu nás čekal výlet do Českosaského Švýcarska s neuvěřitelnými výhledy a krásnou přírodou. Odpoledne jsme slavili mši svatou v bazilice minor ve Filipově. Prohlédli jsme si betlém, kapli i nefunkční kotelnu. I sobotní večer se nesl v duchu deskovek, kalča a příjemných rozhovorů. V noci jsme čekali, až se čas přesune z 1:59 na 3:00, protože se zrovna měnil. V neděli jsme byli na mši svaté v místním (ještě studenějším) kostele. Po snídani jsme uklidili faru a poděkovali našim víkendovým průvodcům.
Někdo by si mohl myslet, že už jsme zamířili směr Brno. Opak ale byl pravdou. Naše další cesta směřovala do Teplic, konkrétně do salesiánského Živého domu. Dostali jsme všichni trička, vyfotili se na společnou fotku a pak už směřovali do Brna. Cesta, ač dlouhá, nám poměrně rychle utekla, protože jsme ji prozpívali (nebo prospali). Naše pouť sice skončila v neděli večer, ale zážitky a poznatky, které si z ní přivážíme, v nás přetrvají ještě dlouho.
Ráda bych ještě na závěr poděkovala organizátorům naší poutě – Majce, Barče a Jirkovi :)
Majda Jůzová