Na úvod se mladí pokusili navzájem lépe poznat pomocí velmi intelektuálně našlapaných seznamovacích aktivit, které jen přispěly k už tak dobré náladě kolektivu.

Nicméně opravdová zkouška, která měla detailně prověřit týmovou morálku a všechny individuální schopnosti animátorů, měla přijít až posléze. Všichni zúčastnění pochopili závažnost situace, když byla do jejich středu vnesena otázka smrti.

Pod rouškou tmy pouze za tlumeného svitu svíček se skupina vydala na dlouhou cestu kolem střediska plnou všemožných nástrah a překážek. Týmová spolupráce a nasazení i pro druhé byly klíčem k úspěchu. Neúspěch mohl mít ten nejhorší konec. Duchapřítomní animátoři však ukázali, že se nedají zlomit při plnění úkolů žádného ze stanovišť a pouze s pár slepými a jedním chromým celou hru dokončili. I vzhledem k velikosti ztrát si dovolím tvrdit, že úspěšně.

Ke konci večera jsme se společně zamýšleli nad naší prací a působením ve středisku. Výstupem pak byla společná malba všech animátorů, díky které jsme mohli vnímat, jak ovlivňujeme další animátory a jak a ostatní ovlivňují ve středisku nás. Celá akce byla v sobotu zakončena ranní modlitbou, výbornou společnou snídaní a samozřejmě úklidem.

Ondřej Pavlas