Pár měsíců před prázdninami jsem se dívala do svého kalendáře a co nevidím, volný první týden v červenci. Bylo mi jasné, že jej musím nějak zaplnit a na střediskových stránkách na mě vykoukla Severská sekera. Řekla jsem si: „Proč ne?“ a přihlásila se.

Když přijde nový sekáč

Již od srazu mi bylo jasné jedno – tohle bude dřina a sranda. V obojím jsem měla pravdu. Čekaly nás dva dny práce v lese (řezání, sekání, vození a nakládání dřeva a vyžínání/vysekávání buřeně) a další den práce u stodoly Jiříkovské fary (podávání a skládání naporcovaného dřeva). Z pohledu nezávislého pozorovatele bych to označila za pouhou dřinu.  Přestože jsem však skoro nikoho před začátkem neznala, protože jsem jela poprvé, stojím si jako účastník za názorem, že se často jednalo spíš o srandu. A nejen o ní. Za těch pár dnů jsem se setkala s přátelstvím a otevřeností vůči mě, nováčkovi. Dostalo se mi poznání úžasného prostředí s úžasnými lidmi a v úžasný čas. Slunce nám prosvítalo skrz mraky a bylo tedy příjemně i během obou výletů. Celý týden 18. ročníku byl zakončen asi již tradiční grilovačkou u Baráků. Odnáším si spoustu zážitků, nových známostí a jednu jistotu. V mém kalendáři už nikdy nebude první týden v červenci prázdný. 

Klára Loučková