Raketa jak sen

Na našich cestách galaxií bylo nečekaně rušno. U Vogonů nám došlo, že stopování není žádný med, takže jsme si hned na start postavili sen – vymazlenou půdní raketu. V ní jsme to vzali přes planetu E3, kde jsme potkali delfíny a další savou i dravou vodničinu. Taky jsme tam prodělali malé osvícení, když jsme zjistili, že delfíni jsou ve skutečnosti chytřejší než lidi a dávno se nás snažili varovat před nadcházející zkázou Země. Když už na vodní planetě chcípl pes, nebo lekla ryba, moc jsme nelenili, ale raketa nechtěla chytnout. Putování k vesmírným benzínkám nám připravilo v pořadí již druhý širák, tentokrát v malebných koutech nad říčním údolím.

Smrtící poezie

Sotva jsme dosedli na další planetě, ukázalo se, že palivo byl náš nejmenší problém. Planetu totiž čerstvě zadministrovali Vogoni! Tentokrát nás mučili svou poezií tak vydatně, že jsme zběsile zdrhli do vzdálených luk. Zhrzení kakofonní básníci nás pak ale nechtěli pustit k raketě, takže jsme museli proniknout kolem hlídkujících úředníků, kteří zrovna ke své nelibosti prodělávali noční směnu. Aby se nám lépe unikalo, přišla pořádná Smršť na bázi blesku, hromu a vody. Nakonec jsme ale lehce promočení pronikli zdárně do rakety a odletěli… na Zemi. Ano, čtete správně a není to shoda jmen. Vlastně je. Myši, ty nejinteligentnější formy života, které strčí do kapsy nás i delfíny, totiž udělali ještě jednu identickou kopii. Pokud se v tom začínáte ztrácet, pusťte si Stopařova průvodce po galaxii ;) Smrštím.

Smršť v obrazech (se zvukem i bez)

made by Teri Hajasová (+ Tonda Kukleta)