Letošní Volejbalový tábor dal dohromady jen dvě šestky s náhradníkem, ale i tak to lítalo horem spodem. Horem nad sítí, spodem v blátě, ale vždycky s dobrou náladou a pořádným zážitkem. Jenom se nezranit ;)
Letošní volejbalový tábor byl jeden z těch, na něž si zcela určitě vzpomenete i rozespalí uprostřed noci. Kromě fantastických volejbalových her, které se konaly na půdě ivančické sportovní haly, jsme se mimo jiné zúčastnili závodů Camel Trophy, což je závod především bahnem a blátem, jehož trvání dávno přešlo. Také jsme si na den vyzkoušeli, jak se staví raketa v podmínkách vesnických. Nesčetné množství aktivit prověřilo, jak moc si důvěřujeme a jak jsme ochotni se obětovat pro náš tým. Nikdo si nikdy nemohl být jistý tím, co se bude dít a jaké schopnosti budou jakou aktivitou prověřeny.
Tento tábor se lišil od ostatních především díky celkově klidnější atmosféře způsobené menším počtem účastníků. Z původních 25 se počet zmenšil na 14. Tato klidnější atmosféra ovšem nijak neubrala celkovému dojmu z tábora. Viděli jsme se tu se známými tvářemi, ale i pár novými obličeji. Největší radost však mezi menšinou účastníků vyvolala přítomnost Marka, který zde letos ošetřoval. Jelikož svůj zdravotnický kurz dodělal těsně před táborem, bylo nám doporučeno, abychom se zkoušeli neranit. Nakonec však vše dopadlo a až do poslední chvilky jsme si tábor užívali naplno a bez nutnosti využít služeb Marka. Pokud bych řekl, že letošní tábor byl skvělým zážitkem, který se zkrátka nedá na papíře vyjádřit tak, jak by působil, kdyby byl prožit v realitě, jistě bych nebyl jediný, kdo by to řekl :)
Matěj Ulrich