Průzkum Kateřinské jeskyně
V sobotu jsme se vydaly na celodenní expedici do Moravského krasu. Ráno
jsme vyšly od autobusového nádraží v Blansku a vydaly jsme se vstříc
jarní přírodě. Cesta nám trvala překvapivě krátkou dobu, ale i přesto
jsme si nenechaly ujít krásný pohled do údolí na Jakubovo jezero od
vyhlídky U Lavečky. Nepříznivým terénem jsme se nakonec dostaly až ke
Skalnímu mlýnu, kam jsme dorazily dříve, než bylo v plánu. Obědem ve
formě pikniku jsme pizzou oslavily narozeniny a chvíli spočinuly po obědě.
Kolem druhé hodiny jsme se vydaly prozkoumat Kateřinskou jeskyni a zbytek
odpoledne jsme strávily u Skalního mlýnu na louce povídáním. Výlet byl
povedený a myslím, že jsme si ho všechny užily.
Markéta
Holčičí štěbetání a smích
Vděčnost. To je slovo, které vystihuje náš květnový potáborkový
výlet Zpět Na vrchol! Brzo ráno jsme se sešly na nádraží a vyrazily jsme,
pro nás účastnice zatím neznámo kam. Autobus nás zavezl do Blanska a my
pomalu začaly tušit, na co jsme měly mít teplé oblečení. Po cestě nám
byla nabídnuta možnost tak trochu zavzpomínat na tábor a popovídat si
o tom, jak se máme. A to díky předmětům, které jsme během prázdnin
dostávaly do Kápézetky. Objevila se třeba karabina s otázkou, co mě
v poslední době drží a čeho se chytám, nebo lžička s tématem
„nasycení“. Opravdové nasycení přišlo na vyhlídce U Lavečky, kdy se
každá z nás zakousla do svačiny a kochala se krásnými výhledy. Když
jsme po krkolomné cestě dorazily ke Skalnímu mlýnu, čekalo na nás
překvapení v podobě pizzy a coly. Sladkou tečkou byly bonbóny od Aničky,
která slavila narozeniny. Po obědě jsme se zchladily zmrzlinou a prohlídkou
Kateřinských jeskyní. Do odjezdu nám zbývala ještě trocha času, a tak
jsme ji využily ke sdílení a hře Co by kdyby, u které jsme se řádně
nasmály. Celý výlet se nesl ve znamení holčičího štěbetání, smíchu,
vzpomínání, ale taky loučení, protože se tyhle prázdniny již nepotkáme.
Za sebe jsem neskutečně vděčná, že se ani po skoro roce naše táborová
parta nerozpadla a mohly jsme spolu zase něco hezkého prožít. Největší
dík patří vedoucím, které výlet zorganizovaly.
Hanka
Fotogenické ponožky
Ráno jsme vyjely autobusem a skoro nikdo z nás nevěděl, kam vlastně
jedeme. Moc jsme nemluvily, protože jsme byly ještě rozespalé :D. Pak to ale
přišlo – téma „škola.“ Vyměnily jsme si názory všech možných
učitelů, předmětů a vztahů. Vystoupily jsme a měly jsme kraťoučké
úvodní kolečko. Povídaly jsme, povídaly a najednou jsme dorazily do
Skalního Mlýnu, kde jsme si daly zmrzlinu číslo 1 a pak čekaly na nějaké
překvápko. Popřály jsme naši oslavenkyni a za chvilku přijelo auto
i s pizzou a „pepsinou“, kterou nikdo, dokonce ani nikdo z vedoucích,
nečekal. Všichni jsme se na pizzu vrhly a pochutnávaly si. To jsme ještě
nevěděly, co nás čeká :D Přišel problém číslo jedna – neměly jsme
kelímky na to pití, co nám nečekaně přivezli, a tak se šla hlavní
vedoucí zeptat paní, která nám prodala zmrzlinu číslo 1, jestli by nám
nějaké nedala. I když byla paní skoro obklopena kelímky, nemohla nám
dát. Problém číslo dvě nastal, když jsme se všichni nacpaly pizzou, ale
jedna celá a kus další pizzy ještě zbyl. Snažily jsme se si to rozdělit,
jak to šlo, ale už se to do nás prostě nevešlo. Zabalily jsme pizzu do
krabice a hodily do batohu, pepsinu rozlily do flašek a šly do Kateřinské
jeskyně. Po prohlídce, která byla o 10 minut kratší, než měla, jsme se
vyfotily a daly si zmrzlinu číslo 2. Sedly do trávy, tak tak do sebe nacpaly
poslední kousky pizzy a hrály jsme pár her a jen si užívaly přírodu a
samy sebe (a taky samozřejmě naše ponožky, které jsme si taky vyfotily).
Pak přijel autobus a nastoupily jsme i s nějakou školkou malých dětí a
jely domů. Hrozně moc jsme si to užily!!!
Markéta