I salesiánští animátoři mají své celostátní setkání. Nevolí se na něm žádné předsednictvo, užší vedení nebo podobný orgán. O to víc bývá nabité zážitky a zajímavými aktivitami. To rozhodně platilo i o tom letošním, které hostily České Budějovice.
Buď něco více, to je heslo, které nás provázelo celým víkendem na celostátním setkání salesiánských animátorů. Odkazuje na název hlavního města Jihočeského kraje, České Budějovice, kde jsme se všichni sešli. Ale taky na myšlenku, že má smysl se snažit zlepšovat a posouvat dál nejen v animátorské rovině. Pokusím se vám trošku víc přiblížit o čem všem byla tato nezapomenutelná akce.
Ubytování na místním Biskupském gymnáziu bylo dokonalé – nechyběla tu tělocvična s lezeckou stěnou, studentský kostel nebo čajovna. Vypíchnout musím také kuchyňku, kam jsme si chodili na buchtičku a seznámili se tak s ostatními labužníky. V neděli jsme se podívali do salesiánského střediska na Máji, kde mají mimo jiné fotbalové hřiště na střeše. Pauzy mezi programovými bloky jsme využili k procházkám po okolí Bigy, a tak jsme se podívali na žabku na zdi jednoho z kostelů, obešli jsme bludný kámen na náměstí a prošli se kolem Malše. Překvapilo mě, jak jsou Budějovice krásné město.
Celý víkend byl nabitý programem, a to jak duchovním, tak i odlehčeným nebo vzdělávacím. V pátek večer proběhly seznamovačky, poznali jsme nové lidi a dozvěděli se něco o jejich střediscích. Je super vidět, že animátoři fungují po celé republice, pokaždé trochu jinak, ale všude jdou za stejným cílem. Během soboty jsme měli možnost zúčastnit se různých workshopů, například o lowcost cestování, horolezení, znakové řeči, zážitkové pedagogice či mládí Dona Bosca. Odpoledne jsme hráli bojovku po městě a večer proběhla soutěž středisek s historickými okénky. Během těchto her se už tak skvělá atmosféra stávala ještě lepší a uvolněnější, protože jsme se postupně rozkoukali a mohli jsme si hry naplno užít.
Nebylo to však jen o zábavě. Jak už jsem zmínila, součástí programu byly i modlitby, mše a duchovní zamyšlení. Hodně na mě zapůsobila večerní kvadratura, chodba do tvaru čtverce u kostela Obětování Panny Marie, kterou jsme si mohli projít. Každé ráno i večer jsme se shromáždili v kostele na Bigy a společná modlitba hezky zarámovala celý den. Celostátko jsme zakončili nedělní mší v kostele u salesiánů na Čtyřech dvorech. Rozloučili jsme se a rozjeli se domů se spoustou vzpomínek, inspirace, zážitků a námětů k přemýšlení. Třeba o tom, jak být něco víc pro druhé.
Vlaďka Crháková