Naše velkolepá vesmírná jízda začala v sobotu v 8 ráno, kdy většina z nás za normálních okolností má ještě půlnoc. Po společném přivítání a přebalení krosen jsme dostali papírky s výzvami pro aktivitu Pepo, to dáš! Výzvy byly různorodé a měli jsme příležitost si je plnit během našeho putování. Ještě jsme stihli vymyslet jídelníček než jsme se vydali na hlavní nádraží na vlak směr Šumperk.

Když jsme dorazili do Šumperka, místo k odpočinku jsme nalezli v parku nedaleko nádraží. Složili jsme své těžké batohy a vydali jsme se na nákup surovin pro naše vaření. Nakoupili jsme vše potřebné a vyrazili jsme vstříc divočině. Po vyšlapání prvních kopců jsme se těšili z krásných výhledů a pomalu zapadajícího slunce. Ale taky jsme začali řešit, kde rozložíme stany, protože jsme byli unavení z kopců a měli jsme hlad. Nakonec jsme nalezli u lesa mýtinu, kde jsme postavili stany a uvařili zeleninový vývar. Po chutné večeři a společném večerním rituálu jsme se odebrali ku spánku.

Probudili jsme se do mlhavého rána. Vařící skupinka uvařila k snídani čaj a ovesnou kaši. Poté jsme zahladili stopy po našem nocování a vydali jsme se směr motorest Skřítek. Po cestě nás zastihl déšť, ale byli jsme připraveni. Když jsme dorazili na Skřítek, vytáhli jsme oběd a připojila se k nám další účastnice Zuzka. Po obědě opět začalo kapat a tak jsme opět vytáhli pláštěnky. Naším novým cílem byla Jelení studánka na hřebenech. Opět jsme se dočkali krásných výhledů i přesto že místy byla mlha. Když jsme dorazili k Jelení studánce, osvěžili jsme se chladnou horskou vodou a rozhodli jsme se po svačině rozložit stany. Pak už byl čas začít vařit večeři. Pochutnali jsme si na rajské omáčce s nudlemi a tofu. Umyli jsme nádobí ve vodě ze studánky a nachystali jsme se na večerní modlitbu spojenou se čtením nedělních textů. Ještě jsme večer chvíli blbli než přišel déšť. Zalezli jsme do stanů a uložili se ke spánku.

Ráno bylo chladné, ale už pomalu vysvítalo slunce. Snědli jsme snídani a opět jsme vyrazili na cestu. Naším cílem bylo rozcestí Kristovo loučení. Od Jelení studánky jsme se vydali cestou kolem Petrových kamenů na Ovčárnu. Pod Pradědem jsme odbočili a vydali se na Švýcarnu, kde jsme si dali oběd. Počasí nám přálo a nepršelo. V podvečer jsme dorazili k rozcestí Kristovo loučení a kousek odtud jsme rozložili stany. Druhou vařící skupinku čekalo chystání večeře, tentokrát vynikající tuňákový salát. Po večeři a večerním rituálu jsme zalehli do stanů a šli jsme spát.

Probudila nás vůně Maruščiny ovesné kaše. Po snídani jsme uklidili stany a naším cílem byl Rejvíz. Dorazili jsme do vesničky a byli jsme překvapeni množstvím lidí na jednom místě. Dali jsme si svačinu a opět jsme vyrazili na cestu. Naším cílem už byl Studený zejf (část obce Písečná). Zde jsme našli útočiště u kamaráda Dominika. Odložili jsme si věci a vzali si plavky. Autobusem jsme se dopravili do nedalekého Jeseníku a zbytek odpoledne jsme strávili na zdejším koupališti. Večer jsme se vrátili zpět do Studeného zejfu a začali jsme chystat večeři. Na ohni jsme si opekli brambory, hermelíny a klobásy. Společnost nám dělaly místní kočky. Po večeru u ohně jsme šli spát pod širým nebem. Než jsme usnuli ještě jsme sledovali hvězdy.

Druhý den jsme vstávali za úsvitu, abychom stihli dojít na blízký kopeček. Došli jsme tam přesně na nádherný východ slunce. Po návratu jsme si opět zalezli do spacáku a spali jsme zbytek rána. Na snídani jsme měli vynikající krupičnou kaši od Váši. Dopoledne někteří z nás nabídli Dominikovi pomocnou ruku na stavbě a po obědě jsme se vydali vykoupat do místní řeky. K večeři jsme si objednali pizzu a přespali tentokrát už ve stanech, protože v noci přišla velká bouře.

Poslední den ráno jsme vstali brzy a sbalili si všechny věci. Došli jsme na autobusovou zastávku a dojeli do Jeseníku na vlakové nádraží. Jeli jsme přímým vlakem zpět do Brna. Naše vesmírné putování jsme opět zakončili ve středisku.

A co říct závěrem? Tohle velké putování jsem si užila nejen já, ale i ostatní účastníci. Prohloubili jsme naše vzájemné přátelské vztahy a naučili jsme se několik dovedností důležitých pro fungování v přírodě.

Za celý rok, kdy Space probíhal, jsme vytvořili spoustu nezapomenutelných společných zážitků. Některé fotky z letošních akcí můžete už teď najít na instagramovém účtu @space.zabi ☺️

Za tým spacerů

Marky Klašková