Prudké ochlazení, které v polovině července postihlo Žabovřesky, má dozvuky až do dnešních dnů. Kromaňonci už sice nechodí v kožených bikinách, ale to mrazení v zádech ze suprového tábora ne a ne zmizet.
Děti našeho letošní příměstského tábora prošly hned v pondělí tajemnou branou, za kterou se nevysvětlitelně ochladilo a my se ocitli v době ledové. Plachý kromaňonec Matěj přispěchal s prosbou o pomoc, jeho kmenu totiž zhasl oheň, nepřátelé ho dobrovolně nevydají a jíst syrového mamuta v ledově temné jeskyni není žádný med. Bude stačit pouhý týden, aby se z civilizovaných dětí stali malí ušmudlaní kromaňonci, kteří Matějovi získají vytoužený oheň? Perná práce. Výrobu kromaňonského designu doplňovalo pilování sportovně-řemeslných dovedností v údolí Kromaňonského oddechu, studium pisáreckého matuta a kolegů ve vitrínách a jindy nácvik křesání ohně před jeskyní Pekárna. V pátek k nám pronikla beznadějí pohanského věku jiskřička naděje. Vyztuženi týdenním výcvikem jsme se obezřetně připlížili ke skupince nebezpečně vyhlížejících kromaňonců hřejících se u … opravdu, u plápolajícího ohně! Nedali nám ho ale zadarmo. Dobře živený arcikromaňonec Hugo nás silným ostravským přízvukem vyzval, ať předvedeme, co umíme. A my všechno uměli! Louč s vytouženým ohněm díky nám konečně doputovala k šťastnému Matějovi. Na závěr zazněla společná hymna a naší dobou ledovou začaly pronikat sluneční paprsky dalších letních zážitků.
Milena Alday Delgado
Další tábory