Je poměrně těžké psát o sv. Mikuláši a neopakovat to, co je v našich tradicích tak silně zakořeněno. Rozhodli jsme se proto pomoci Vám nahlédnout do toho z širší perspektivy. Jsme v prvním adventním týdnu a zároveň vcházíme do posledního měsíce v roce – Prosince. Věděli jste, že prosinec začíná vždy stejným dnem v týdnu, jako září?
Napadlo Vás, že v prosinci je také nejdelší noc v roce?
V římském kalendáři byl prosinec 10. měsícem, proto nese název DECEMBER – decem jako deset. Až v druhém století př. n. l. byly přidány ještě dva další měsíce. Proč mu říkáme prosinec může být ze slovní kombinace “prosiněti” – problesknout. (slunce probleskne mezi mraky)
Než se zastavíme u sv. Mikuláše, hodilo by se zmínit sv. Barboru, která spolu s dalšími jmény v kalendáři Ondřejem, Ivou, Blankou, Svatoslavem a Jitkou svátku Mikuláše předchází.
Svatá Barbora byla panna, mučednice, žila v Nikodémii na přelomu 2. a 3. století. S jejím jménem je spjato plno legend. Při jejich čtení se dozvíte, jak měla krutého otce. K datu svátku Barbory se také vztahovala pohanská, dnes už bychom mohli říci lidová tradice “barborek”. Uříznout větvičku třešně a dát ji do teplé vody symbolizovalo obnovu života a také skrytou sílu přírody, která odpočívá.
V aktuální době by pro nás mohlo být cenné si uvědomit, že sv. Barbora je ochránkyně při morové epidemii. Dále je patronkou pro riziková povolání, patronkou dělostřelců, horníků, pyrotechniků a v neposlední řadě ochránkyní dětí. V Kutné Hoře naleznete baziliku zasvěcenou sv. Barboře a její sousoší zdobí 2. pilíř na Karlově mostě.
Mohli se potkat?
Letopočty, které uvádí historici se u sv. Barbory a sv. Mikuláše potkávají velmi blízko časem i lokalitou. Kdyby tehdy nebyli křesťané pronásledováni, možná by se jejich cesty zkřížily.
A teď už konečně k tomu samotnému svátku sv. Mikuláše v pojetí pro dospělé. Za místo jeho narození se uvádí město Patara. Základy křesťanské výchovy přejal od rodičů a stal se knězem. Po smrti rodičů zdědil velké jmění, které tajně rozdával. Když se na něj takhle dobrá vlastnost prozradila, odešel na pouť do Svaté Země, aby unikl lichotkám za své činy. Svůj post biskupa dostal údajně náhodu při zpáteční cestě domů. Vypráví se, že po cestě domů navštívil ráno kostel, aby se modlil. Místní biskupové se večer předtím usnesli, že pro město zvolí za biskupa prvního kněze, který vstoupí ráno do chrámu. A tak se stalo. Mikuláš byl laskavý a mírný muž a jako biskup uznávaný a vážený. Nikdy nevyhledával své vlastní slasti, ale často navštěvoval nemocné, sytil hladové, podporoval sirotky a vdovy.
Přednosti sv. Mikuláše způsobily, že se jeho svátek připomíná každoročně po celém světě. Ač je pojetí v dnešní době různorodé, jedno zůstává, a to je poselství Mikuláše – rozdávat dobro, bez přidávání si lichotek a vlastní slávy.
Přejít na Mikulášův týden