Již před táborem každé z nás účastnic napsal patnáctiletý Jakub, že jede na expedici, ale počet účastníků je omezený a na nás už nezbylo místo, ale zve nás na jinou expedici do Prasklic a celý týden s námi bude ve spojení pomocí vysílačky. 

Hned v neděli večer se nám ozval a sdělil nám svůj příběh, jak ho okouzlily hory a expedice s partou kamarádů, ale nebylo mu skoro vůbec rozumět. Vedoucí nám přetlumočily, že bychom si mohly vyrobit deník a stejně jako Jakub zapisovat všechno, co jsme zažily. 

Pondělím nás provázelo heslo od Jakuba: Každý vrchol se dá zdolat, když nejsi sama, nemyslíš jen na sebe. Dopoledne bylo zaměřené na spolupráci. Přenášely jsme kostky pomocí gumičky, lezly sítí a navzájem se učily uzlovat uzly. Odpoledne hra Osadníci tak trochu jinak. Protože se v horách můžeme kdykoliv ztratit, začaly jsme s výrobou Kápézetek-kapsiček poslední záchrany, do které jsme hned první večer dostaly uzlovačku.

Úterním dnem nás provázela další Jakubova myšlenka na den: “Každý vrchol se dá zdolat, když znáš svou hodnotu, máš své hodnoty.“ Měly jsme možnost prožít krásnou mši, zamyslet se nad našimi dobrými vlastnostmi a projít si stanoviště zaměřená na lidské hodnoty. Do Kápézetky nám přibyla magnetka s nápisem „Jsem Boží“.  

Ve středu ráno jsme vyrazily opravdu na vrchol, na Křéby. Odpoledne jsme bojovaly u pletení košíků. Boj stál za to, neboť košíky jsou nádherné. Večer nesměl chybět film, kterým jsme zakončily den a výzvu „Každý vrchol se dá zdolat, když máš cíl, nevzdáš se a bojuješ“. 

Bez triček by se žádný tábor neobešel. Každá z nás si vyrobila tričko podle svého gusta, ale zároveň byla všechna podle stejné šablony. Čtvrtkem nás provázelo motto „Každý vrchol se dá zdolat, když jsi připravena, když se máš čeho chytit.“ Dostaly jsme úkol udělat večeři. K večeru zase po roce hra Sázky a do Kápézetky přibyla lžička – symbol večerního slůvka “Dva vlci v nás“ a Nový zákon v kapesním vydání.

Je fajn si i o prázdninách trochu zapřemýšlet třeba nad příslovími a zároveň neztratit důvěru. K tomu nám v pátek posloužily dvě aktivity, u jedné jsme musely chodit po laně, které holky držely napnuté, a u druhé jsme probíhaly špalírem. Protože jsme s Jakubem byly celý týden ve spojení, každá z nás si o něm vytvořila nějakou představu. Tu jsme měly nakreslit, ale ne jen tak obyčejně, ale třeba kolenem, nosem nebo uchem. Večer přišel dopis od Boha, že máme každá postupně vyrazit na Křéby, na západ slunce a na mši. Pak už promítání fotek, vzpomínání a spousta dobrého jídla. Dostaly jsme karabinku, protože každý vrchol se dá zdolat, když věříš, používáš rozum.

V sobotu jsme se rozjely do svých domovů zase o něco bohatší a záleží jen na nás, jak s impulsy, které jsme celý týden dostávaly, naložíme.

účastnice Hanka