Když ta středeční velká noc začala, nebylo po hvězdách na obloze ani památky. Na ty noční bylo brzo a ta jedna velká hvězda, která nám prosvětluje každý den, si asi řekla, že se nemusí pořád předvádět. Konečně mraky a déšť si taky zaslouží kousek slávy, a tak se nám předvedly v celé své kráse. Nebylo to poprvé, co jsme museli ukázat, že nejsme z cukru, a jistě to nebylo naposledy, co jsme v této zkoušce obstáli. 

U tradičních night clubů není běžné, aby jejich návštěvníci trávili tolik času venku, tím méně když lije jako z konve, ale ORC je prostě jiná liga. Říkáte mokrá trička, lepkavý písek a kapky na řasách? My odpovídáme fotbal, galantní vybíjená a kluzká lávka na chuť (za natržené tepláky a jiná zpestření volných chvil rodičů se tímto omlouváme). Když jsme po tomhle setu vyrazili do sprch, bylo to trošku z deště pod okap, ale nikdo z návštěvníků si nestěžoval. 

Přímo na komoru

Zmáčení na několik způsobů nás připravilo prakticky na vše, a tak se personál nočního klubu osmělil vytáhnout i nějakou tu komornější aktivitu. „Kdo dá míň“ je fráze, která už se pevně usadila v ekologickém slovníku, spousta lidí ovšem neví, že má své místo i na dražbách, kde se více proslavila její hamižnější sestra. V našem případě se hráči trumfovali o minuty, sekundy a někdy i jejich desetiny. Šlo totiž o To, kdo rychleji předvede vybraný film. Pro někoho možná banální – ne tak pro průvodkyně z Jamajské školky a sestřičky z Kubánské nemocnice. Nadšení, napětí, řev, lomoz, euforie a místy zklamání – prostě takový život v kostce, který ve středisku běžně nabízíme. 

Další detaily ponechám ve vzpomínkách zúčastněných, konečně článek o dlouhé a vydatné noci nemusí být nutně dlouhý jak noc. Pokud chceš vědět a zažít víc, nemůžeš udělat nic lepšího a přitom jednoduššího, než se příště přihlásit taky.

David Němeček