19 účastníků, trochu zasněžená mlčící krajina, podivně dlouhý a málo strukturovaný den a pozvání „na poušť“: Víkendová duchovní obnova pro animátory nám otevřela obzory na prahu další postní doby.
Sobotní ranní bohoslužba ještě vypadala docela běžně. Rozespalé pohledy, biblické texty, které už víceméně známe, nějaké to kázání… a najednou věta, kterou nikdo nečeká: „Pojďme do toho teď!“
– Jaké teď? Teď má přece pokračovat mše! Na oltáři je připravený kalich a miska s hostiemi, jak jsme zvyklí. Do čeho máme jít teď? Málokdo čekal tak radikální pozvání. Ale šli jsme.
Nejdřív hledat své touhy, pak dotknout se vlastní víry a nakonec zničit masku, která zakrývá naši skutečnou tvář.
Cesta byla v naší a v Boží režii – nerušená ani společným jídlem.
Podněty přicházely z úryvku o Ježíšových pokušeních na poušti, z tiché přírody kolem Bedřichova, z hudby, z citátů o důvěře, z osobních rozhovorů, z Nicejsko-cařihradského vyznání víry, z proseb našich i z proseb ostatních, z básní napsaných fixou na zeď i z neobyčejné společné mše, kterou naše pouštní rozjímání vyvrcholilo.
Čas odpočinout si u dobré večeře, u zábavné hry, u příjemného povídání a také se dobře vyspat.
Postní doba tímto přece nekončí, ale začíná… a pozvání na poušť platí dál!
Anežka Hesová
foto: Jan Hubáček