Jako správní poutníci jsme vyrazili v pondělí 17. února v časných ranních hodinách. Po celodenním cestování nás večer přivítalo Colle Don Bosco, které se stalo našim útočištěm po čtyři noci.

Následující den se z mléčné mlhy pomaličku vyhoupl obraz baziliky a krásný den. Využili jsme toho a po okolí rodného místa Dona Boska jsme se prošli hezky po svých. Navštívili jsme Morialdo, kde Don Bosko studoval u kaplana dona Calossa. Došlo zde také k prvnímu setkání Jana Boska s klerikem Josefem Cafassem a několik let zde žil Dominik Savio. Pokračovali jsme do Mondonia, kde Dominik Savio zemřel, a poté jsme dorazili do Castelnuovo Don Bosco, kde byl kromě dalších piemontských světců pokřtěn také Jan Bosco. Zde jsme narazili na naše krajany z Havířova – a jak jsme správně vytušili, toto setkání bylo první, ale ne poslední. Odsud už nás čekala cesta domů, tzn. na Colle Don Bosko. 

Další den jsme se rozhodli prožít v Turíně – navštívili jsme kostel sv. Františka z Assisi, kde Don Bosco sloužil u bočního oltáře svou první mši, v sakristii se potkal s Bartolomějem Garelli a na maličkém dvorku shromažďoval první kluky. Na oběd jsme si dali pizzu – jak jinak v Itálii! Pak jsme  se vydali na Valdocco, kde nás už očekávali naši „kapituláři“ (čeští salesiáni účastnící se 28. generální kapituly salesiánů) a Filip, český salesián studující v Turíně. Zážitky z kapituly jsme tedy měli z první ruky. Některé z nás měly štěstí a potkaly se i s bývalým hlavním představeným salesiánů donem Pascualem Chávezem Villanueva. Poté, co kapituláři odešli pracovat, jsme navštívili prostory Valdocca a baziliku Panny Marie Pomocnice. Milým překvapením bylo, že byla otevřena Pinardiho kaple (takže probíhající rekonstrukce nám znemožnila jen návštěvu světniček Dona Boska a přilehlého muzea). Při zpáteční cestě jsme se odměnili nádherným pohledem od Supergy na pohoří kolem Turína, ozářená zapadajícím sluncem.

Na závěr naší pouti jsme si dopřáli návštěvu Mornése – rodiště Marie Dominiky Mazzarellové. Místní komunita salesiánek nás moc hezky přijala, takže se tam člověk hned cítil jako doma. Naše sympatie si získala zvlášť sestra Luigina, která nás celou dobu provázela. Po mši sv. v rodné domku a výborném obědě jsme se pěšky vydali na Valponascu, samotu, kde její rodina několik let pobývala. Při návštěvě prvního domu sester jsme našli i studnu, kterou jsme hledali. Se srdcem plným dojmů jsme pak jeli dál. Posvátné ticho (na rozdíl od Turína), rozlehlé vinice a krásné panoráma kolem dokola v mnohých z nás vzbudilo touhu se na tato místa ještě někdy vrátit. Následovalo ještě krátké zastavení v Nizza Monferrato, kde Marie Dominika zemřela a kde bylo historicky druhé sídlo vedení Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice. Poslední večeře na Colle se skládala z italských typických produktů. V pátek ráno po mši v kapli P. Marie Růžencové jsme se vydali domů, do Brna, do střediska!

Nutno dodat, že kudy jsme chodili, tak jsme mysleli v modlitbě i na vás!

Bohu díky za tento čas, prožitý ve společenství mezi námi a s Donem Boskem a Marií Dominikou!

Majka Tkadlecová