Vlčí děti

Rampír je neobyčejné místo. Jedině zde se děti mění z vlků zpět na děti, jenže vlčí odvaha, rychlost, statečnost i jejich spojení s přírodou už s nimi zůstávají napořád. Snad se nám proměna podařila. Ještě na zpáteční cestě se nám jich s táborníky i pár vyskytovalo. Ale žádné stížnosti od rodičů jsme neobdrželi.

Postel nebo svobodné nebe

Dost věcí bylo pro děti poprvé. První noc v pod širákem. Usínání v náručí Velkého Stromu spolu s kamarády. První noc v hamace. Společnost kukel mezi smrky – a můžu se rozhodnout mezi postelí či svobodným nebem. První vaření venku. Jde to a chutná báječně. Poprvé ranní rozcvičky – rovnou dvě. Protahovací od Zuzky a výtvarná (i kopřiva je skvělý model). První boj s mečem. Naši kluci prožili probuzení vnitřního rytíře – znovu a znovu se postavit velkým zlým bojovníkům! A i holky do boje jdou s nasazením.

Bez maminky a s žábou

Poprvé na táboře bez maminky. Dokážu to, i když se mi chce brečet – mám hodné kamarády i vedoucí. A medvídka. A zítra mě čeká další dobrodružství. Poprvé jíme z ešusu. A taky si ho umyju a skoro to není potřeba, protože jídlo od našich kuchařek Elišek je mooooc dobré. A hlavně kaše. Poprvé stavíme hráze na potoce. S kamarády a jak se nám zachce a klidně i s berlema. Pomůžeme si a třeba se nám podaří chytit konečně ta žába. Poprvé se dělíme o jídlo. Dokážeme to? Bude to spravedlivé a rozhodneme si to sami a bude dost pro všechny. Lord Protektor je sám zlý a zákeřný, i když to tvrdil o vlcích. A na naší Olympiádě jsou poprvé ty nejdivnější disciplíny a účastní se i vedoucí. A nevyhráli.

Každopádně tábor byl dobrodružný, plný volnosti a radosti, kamarádů a tvorby. Musím říct, že všechna poprvé zvládly naše děti na jedničku. A moc se nám po nich stýská.

Lenka, Klárka, Jitka, Luboš a kuchařky Elišky (Eliška, Lucka, Áďa)