Vyhrál jsem v kalču!

Z mého pohledu bylo na setkání nejlepší, že jsem s Míšou vyhrál ve stolním fotbálku nad dvěma Jendy, ale předpokládám, že tohle nikoho nezajímá, nicméně nemohl jsem si nechat ujít příležitost pochlubit se tím v článku.

Trochu jiné portréty

Z pohledu ostatních bylo mnoho jiných věcí, které jim udělaly radost. Třeba scénka z dobývání severního pólu sehraná našimi nadanimátory a inspirovaná hrou Járy Cimrmana. Nebo když jsme si malovali navzájem své obličeje na balónky. To prý taky mnoho lidí bavilo.

Pasivní návštěvník

Někteří byli do hry natolik zapálení, že nafoukli balónek i lidem, kteří k nám vůbec nepatřili. Stali jsme se totiž všichni oběťmi řízeného pokusu na animátorech, který spočíval v tom, že se k nám infiltroval člověk, jenž absolutně nejevil zájem něco dělat. Po hře jsme měli poznat, kdo to byl. Nevěděli jsme, neboť měl úplně stejně poctivě namalovaný balónek jako ostatní. Animátoři ho prostě automaticky vtáhli do hry, aniž by nad tím přemýšleli. To je dobrá vizitka pro animátory, jejichž esenciálními vlastnostmi je být všímavý a motivující, ne?

Součástí animátorského setkání byly také porady v jednotlivých sekcích střediska. To sem píšu jen proto, aby nevznikl dojem, že jsme si jenom hráli a kecali u jídla. Fakt jsme řešili důležité věci. A ne úplně krátce. Tož tak.

Jan Kapounek