První týden v červenci se pro mnohé nese v duchu dřeva a severu. Tak se pojďme podívat na 12. ročník Severské sekery očima čtyřletého sekerníka…
Letos se sešlo devět statečných na cestu do Rumburku, aby pokáceli a srovnali dostatek dříví na zimu pro místní středisko v Jiříkově.
Stejně jako každý rok jsme první tři dny strávili u dřeva, letos ovšem novým způsobem. Stromy za nás pokácel procházející vichr, na nás bylo tyto stromy motorovými pilami a sekerami zpracovat. Aby nebylo málo nového, tak se domluvenému odvozu pokazil chladič a bylo nutné narychlo domluvit nové auto na odvoz. Po menších komplikacích bylo v pátek úspěšně složeno všechno navozené dříví ve stodole v Jiříkově.
V sobotu jsme si vychutnali plnými doušky národní park České Švýcarsko. Barry nás velice ochotně provedl známými i neznámými stezkami, na chvíli jsme se dokonce dostali i do Německa, ale naštěstí jsme se všichni vrátili v pořádku.
Večer jsme potom vše oslavili večerním grilováním na faře, společně s našimi rumburskými přáteli. Panovala zde pohoda a povídalo se u táboráku ještě dlouho do noci.
Nedělní dopoledne se neslo v duchu radosti i smutku: radosti z dodělané práce – a smutku z odjezdu.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem organizátorům, jak o. Jiřímu ze strany brněnské, tak i manželům Barákovým, Tomovi a mnoha dalším… Díky vám za skvělou partu a čas strávený s vámi. Tak za rok se těším znovu!
Pavel Gistinger