Sekernické loučení

Znovu nás po příjezdu uvítala vstřícná náruč seveřanů, letos ovšem již chladněji, ale o to vřeleji. Ubyl totiž stálý článek rumburského řetězu Jiří Žanovič, v jehož duchu se celá letošní sekera odehrávala. Postrádali jsme ho nejen během tradiční práce v lese, kde nechyběl u každé práce a těžko se nám dohánělo jeho pracovní tempo, ale taky poté u skládání dřeva. Naproti tomu přibyly letos posily jak z Děčína, tak i z Prahy.  U lesních prací se začaly u sekerníků také projevovat určité neduhy – bolesti zad, zápěstí, a alergie :-). Nevšedně do toho vstoupili letos i ovádi, jejichž přítomnost si snad zase chvilku neužijeme. Navíc jsme vyčistili turistickou značku a trochu probrali les. Další nostalgická část sekery byla naše pomoc vdově po jednom nedávno zesnulému hasiči, které jsme připravili dříví na zimu. Během týdne se po dlouhém hledání podařilo najít pro p. Žanoviče klidné místo na spočinutí v kněžském hrobu na místním hřbitově v Rumburku. Výletem jsme se tentokrát dostali na Luž, z níž jsme pak dosestoupili až k hradisku Oybin. Pak už nás čekaly krásné chvíle u společné grilovačky, za kterou díky moc manželům Barákovým! Cesta zpět se zakamuflovala do hry: Dostaň se do Brna jak můžeš! A že bylo dost způsobů :-). Ptáte se, proč jsem letos nezmínil barvu triček? Nebyla! Ale zato máme památeční reflexní vestu se vzpomínkou na nejvěrnějšího z nejvěrnějších sekerníků!

Semper fi, Jiří Žanovič, semper fi!   

Pavel Gistinger