Sekneš, i když nechceš

Na sekeru jsem jel letos poprvé a velmi se mi zapsala do srdíčka. Týden strávený se skvělými lidmi, se kterými se člověk cítil dobře, snad i kdyby nechtěl. Dobré jídlo od úžasných kuchařek, které nám vyvařovali jak vlastní maminky, a v neposlední řadě činnost, u které se člověk zasmál, chytl tmavší odstín pleti a udělal kus práce, která má smysl. Po cestě do Rumburku jsme navštívili Anežku, u které jsme strávili nějaký čas a mohli se v půli cesty občerstvit a zažít příjemné chvilky. 

Už se derou na světlo

Letošní práce se nenesla pouze v duchu nashromáždění dřeva na zimu, jak tomu obvykle bývá, ale také v duchu záchrany malých stromků, které se pomalu derou na světlo. Část lidí se zasadila o nařezání a nasekání dříví a část o vytvoření prostoru kosením trávy kolem malých stromečku, aby je sníh neudusil během zimy. Někteří mohli během sekání cítit gril, který vytvořila strunová sekačka značky Parkside. Náš usilovný tým pracoval v takovém tempu, že mu sekačka nestačila a potřebovala pauzy na zchlazení baterie. 

Famózní skandinávský závěr

Letošní výlet byl po stopách velkých požárů, které s lesem značně otřásly, ale naštěstí díky hasičům přežil a život se pomalu začíná zase probouzet. Dokonce jeden z nás slouží jako dobrovolný hasič a měli jsme možnost vidět místa, kde hasil, a slyšet příběh, jak celá akce probíhala. Na konci byla famózní grilovačka s pochoutkami z Norska. 

Sekeře zdar.

Kuba Hurt