Celý týden se nesl v postapokalyp­tickém duchu podle MadMaxe. Skupina tak musela neustále čelit překážkám ze strany protivníka. Jedna sprcha, nedostatek pitné vody, kontaminace prostředí, napadení základny scavangery, evakuace celého tábora, noční bitka… Se vším si však účastníci poradili na výbornou. Na pitnou vodu narazili při putování k Horní Bečvě. Přistavěli další funkční sprchy. Po první večerní potyčce byli protivníci tak zbití, že mohli zaútočit zase až za tři dny. To už ale byli chytřejší. Přišlo jich víc a využili toho, že je skupina unavená po evakuaci a spaní mimo základnu. Z bitvy si skupina odnesla nejen pár utržených rukávů, ale i indicie ke zneškodnění rakety. Odměnou za noční zápřah nám byl východ slunce a společná snídaně na rozhledně.

Vlastně jsme se odměňovali každý večer, a to rituálem, kde se navzájem členové skupiny 7 oceňovali články z řetězu a také si děkovali. Každý takový článek byl pak vpleten do kůže a dal vzniknout památečnímu náramku pro každého. K závěrečnému rituálu se k nám přidal i Bošťa, který nás potom všechny obdaroval mší svatou.

Do Brna jsme se vrátili s novými kamarády, modřinami, odřenými koleny, plecháčkem se sedmičkou, plným batohem zážitků (a škvorů) a s hennou namalovanou snad úplně všude. 

Petra Čadová