Vypadalo to na příjemnou páteční párty pro zaměstnance a dobrovolníky. Začali jsme mší svatou v amfiteátru, kterou doprovázel libý zpěv scholy. Po duchovním zážitku jsme se nemohli dočkat pokrmů, které pro nás tradičně připravili chlapi z farnosti. Se vzpomínkami na loňské pirohy s ruskou zmrzlinou a slinami na krajíčku jsme začali chlapům nakukovat pod ruce, abychom vyzjistili, co pro nás mají připravené letos.

Mrkající lahůdky

Jaké bylo překvapení, když na nás pokrm začal mrkat zpátky. No dobře, přímo nemrkal, ale pohled do očiček krevet nás trošku překvapil. Mistr šéfkuchař z Japonska nám představil kuře Terryiaki a Poke Bowl s lososem, krevetami a avokádem. S plnými břuchy netradičních pokrmů jsme si chvilku užívali společné chvíle. V nejklidnější chvíli se odkudsi zjevil brejlatý mladík s odvážným návrhem. Pojďme si zahrát Hutututu. A tak jsme šli.

Trénink rozbitých kolen

Zprvu nesmělí zaměstnanci, včetně křehkých dam, se po chvilce změnili v odvážné “tutající” Samuraje a začali lítý boj. Došlo na pár rozbitých kolen a zákroků, které spíše vypadaly jako ze zápasů Sumo. I tak se na konci všichni usmívali (kupodivu všemi zuby) a těšili se na tábory, kde budou moci dětem předvést, jak si “tutání” poctivě natrénovali.

Lůda Kubešová