Díky Tobě, Animátore! 

Že jsi letos přidal své srdce, podobně jako hrdina z následujícího slůvka, ke společnému salesiánskému dílu v Žabovřeskách.

A za fantastickou atmosféru během Předvánočního večírku 14.12. zachycenou na fotkách. 

Pohodové Vánoce a na viděnou v novém roce od 3. 1. 2024 ve Středisku.

Tom Lamparter

Slůvko

Na nejfrekventovanější pěší zóně v centru města kolem sebe jeden mladík elegantního vzhledu a hrdého vystupování shromáždil dav lidí a pyšně prohlašoval: „Jen se podívejte, jaké mám překrásné srdce! Je nepochybně nejkrásnější a nejdokonalejší jak v naší zemi, tak možná i na celém světě!“

Lidé, kteří se kolem něho sešli, na mladíkovo srdce hleděli jako u vytržení. Nebyl na něm sebemenší škrábanec, ani jediná chybička. Všichni byli zajedno, že je to nekrásnější srdce, jaké kdy viděli. Mladík ve vychvalování dokonalosti svého srdce pyšně pokračoval. Pouze jeden stařeček se protlačil davem a řekl: „Co myslíte, má tenhle mladík stejně krásné srdce jako já?“ Lidé i mladík se podívali na stařečkovo srdce, které statečně tlouklo, ale bylo celé zjizvené. Někde na něm kousky chyběly a zase jinde se nalepily části, které vůbec nešly dohromady s původní tkání, takže srdce bylo celé kostrbaté. A někde dokonce kusy úplně chyběly.

Když mladík viděl stařečkovo srdce, řekl: „To si snad děláte legraci! Pojďme, porovnáme si naše srdce. Moje je dokonalé, nedotčené, kdežto to vaše je plné jizev a děr!“ „To je pravda, " opáčil stařeček. "Tvoje srdce vypadá dokonale, ale já bych s tebou neměnil. Podívej, každá jizva znamená člověka, kterého jsem měl rád. Každému takovému člověku jsem kousek svého srdce dal. Mnozí z nich mi na oplátku dali kousek svého srdce, abych si ho vložil na své, a protože kousky nebyly úplně stejné, je teď moje srdce takové hrbolaté. Ale udělal jsem to, protože mi ty kousky připomínají lásku, kterou jsme k sobě navzájem cítili. Někdy jsem také věnoval kousek svého srdce a nedostal nic nazpátek. Proto ty jizvy. A jak bolí! Zůstávají otevřené a připomínají mi lásku, kterou jsem těm lidem dal… Čekám, že mi ji jednoho dne vrátí, a ta chybějící místa zaplní. Co ty na to, mladíku? Už chápeš, co je opravdová krása srdce?“

Mladík se odmlčel a po tváři mu stekla slza. Přistoupil ke starci, vzal kousek svého srdce a nabídl mu jej. Stařeček mu gesto oplatil. Mladík pohlédl na své srdce a viděl, že už není tak dokonalé jako předtím, ale že je krásnější. Oba muži se objali a společně odešli.  

Autor: Bruno Ferrero – Balzám pro duši