Nebylo to lehké, ale jaro je konečně tady. Podívejte se, jak se to celé semlelo, když Klub maminek v doprovodu početného zástupu dětí a rodičů poslal zimu k vodě…
„Svatý Jiří vstal, zemi odmykal, aby tráva růstla, tráva zelená. A z ní vykvetla bílá leluja, hej, nám hej, bílá leluja.“ Tato slova jsme zpívali na začátku putování podél řeky Svratky spolu s maminkami a malými dětmi, které přišli pomoct zahnat zimu a přivítat jaro. Zima se nechtěla dát a přesvědčovala jaro, že je krásná a bude dál panovat. Ale jaro mělo kuráž, a tak se dohadovaly. Děti si vzaly klacíky a navázaly na ně barevné kousky vlny. To bylo něco pro kluky. Celou cestu si je nesli a nakonec s nimi proti zimě bojovali: „Zimo, zimo táhni pryč, nebo na tě vezmu bič.“
Během několika zastavení na travnatých pláccích byl program zpestřen nejrůznějšími písničkami a tanečky. Pro mého syna byla dalším zážitkem písnička „Běžela ovečka hore do kopečka“, během níž děti měly vyběhnout nahoru po svahu a pak seběhnout dolů. Užil si ten pocit, že byl dole první.
„Neseme Mařenu, v oleji smaženu, u vrchu červenu, u spodku zelenu, pěknu, pěknu, probělenu.“
Tak tahle chytlavá píseň zněla průběžně celou akcí. Letošní Mařena nebyla barevná, ale přírodní, upletená z proutků. Co mě vyrazilo dech, bylo tiché zjevení jarní víly zpoza spadlého kmenu stromu. Dětem se moc líbila a společně si s ní zatančili. Nakonec byla Mařena vhozena do řeky a my jsme tak mohli zamávat všem těm mrazivým dnům, kdy nám chybělo sluníčko. Díky za krásnou akci. Člověk si uvědomil, jaký luxus je být v radostném společenství a prožívat s rodinou a přáteli, že jaro je tady.
Barbora Uedlová