„Na svatého Martina, zima už nám začíná…“

„Podkovička pěkně zvoní, na nebi se vločky honí…“

„Bude zima, bude mráz…“

No, sníh ani zimu tentokrát martinské písničky nepřivolaly. Svařák i horký čaj jsme si dávali jen tak na chuť. Ale zpívaly děti moc pěkně. Jak ty na pódiu – z hudebních kroužků salesiánského střediska a ZUŠ Universum – tak i ty, které seděly či stály v amfiteátru s lucerničkami v rukou a vyhlížely svatého Martina. Ten přijel na svém hnědákovi, jak už to u nás bývá zvykem. Světýlka se postupně rozzářila ve všech lampionech a za zvuku bubnů vyšel průvod do ulic. Na Foerstrově ulici málem neprošel. Hned u východu z areálu se střetl s parkujícím autem, ale nakonec se kůň i řidič nějak domluvili a cesta byla volná.

O štědrosti nejen mluvit

Poselství svatého Martina se nemění. Tak jako on měl soucit s chudákem u městských bran, měli bychom se i my dělit s ostatními a pamatovat na ty, kteří mají nouzi. Na závěr nám to zopakoval, protože na solidaritu by se nemělo zapomínat. A protože o štědrosti se nemá jen mluvit, přešlo se hned od slov k činům a nastalo dělení se o sladké rohlíčky. Ti, kdo na solidaritu nezapomněli, se pak ještě mohli rozdělit i o klobásky a pečené brambory. Nebo o dojmy a zážitky z opravdu povedeného večera. 

Anežka Hesová