Zapalte svíčku (např. na adventním věnci), ale současně nechte svítit všechna světla v místnosti, popř. ve vedlejším pokoji.
Po chvíli svíčku zhasněte.
Ubylo světla? Poznali jste vůbec, že svíčka zhasla?
(Umělé světlo zcela svíčku přehlušilo.)
Nyní to zkuste opačně. Zapalte svíčku, současně nechte svítit všechna umělá světla, ale po chvíli zhasněte umělá světla a nechte rozsvícenou jen svíčku. Její plamen krásně vynikne, protože jí v tom nic nebrání.
Co nás plamen svíce učí? Bůh chce zářit v našem životě podobně jako hořící svíce. I o letošních Vánocích touží znovu zažehnout plamen v našem srdci.
Co mu v tom brání? Co mohou být taková „umělá světla“, která Boha v našem životě, v naší rodině přehlušují a umenšují?
Kdysi dávno žil jeden muž, který měl tři děti. Všechny je měl moc rád. Nepocházel sice z bohaté rodiny, ale díky své moudrosti a píli našetřil dost peněz, za které kupil pole. Když zestárl, začal přemýšlet, jak majetek mezi své děti rozdělit. Jednoho dne, když už byl hodně starý a nemocný, se rozhodl vyzkoušet, který ze tří synů je nejrozumnější. Zavolal si všechny tři k lůžku, na němž ležel, a každému dal pět grošů. Měli za ně nakoupit něco, co by zaplnilo jeho prázdnou a holou světnici. Synové si peníze vzali a vydali se splnit otcovo přání. Každý po svém. Nejstarší si pomyslel, že to bude snadné. Na trhu koupil otep slámy, první věc, kterou tam uviděl. Druhý syn chvíli přemýšlel. Prošel tržiště křížem krážem a nakonec nakoupil krásné peří. Nejmladší syn si lámal hlavu: „Co se dá koupit za tak málo peněz a zaplnit celou místnost?“ Hodiny a hodiny přemýšlel, až dostal nápad. Vydal se do krámku v jedné postranní uličce a za pět grošů tam koupil svíčku a zápalku. Radostně se pak vrátil domů a byl zvědavý, co nakoupili bratři. Druhý den sešli u otcova lůžka. Každý nesl svůj dar. Jako první ho ukázal nejstarší bratr. Rozestřel slámu po zemi, ale otýpka stačila jen na pokrytí jednoho kouta. Prostřední syn vytáhl peří. Bylo sice krásné, ale nezaplnilo ani polovinu místnosti. Otec byl oběma syny velmi zklamán. Nakonec se doprostřed světnice postavil nejmladší. Dva starší po něm zvědavě pokukovali. Co si přinesl on? Nejmladší syn zapálil svíčku a její světlo naplnilo celou místnost. Všichni žasli. Otce dárek nejmladšího syna potěšil. Odkázal mu veškeré pole i peníze, protože poznal, že s nimi určitě dobře naloží a postará se i o své bratry.
Nejmladší syn koupil svíčku a zápalku za pouhých pět grošů. Tak lacině dokázal naplnit celou místnost.
My si Boží přítomnost nemusíme kupovat, nemusíme za ni platit. Ježíš chce zapálit naše srdce a prozářit celý náš život zcela zdarma. Pouze On nás dokáže zcela učinit šťastnými a radostnými, pouze On dokáže naplnit celé naše srdce.
Co znamená „prozářit“ život?
Jak poznáme člověka, který má „zapálené“ srdce?
Jak si představuji šťastný a radostný život?