Dominik Savio  

Dominik Savio se narodil 2. dubna roku 1842 v Riva de Chieri, nedaleko od Turína. Jeho rodiče byli zbožní lidé a Dominik tuto vlastnost zdědil ve vrchovaté míře. Ve 12 letech přišel  do oratoře  Dona Boska do Turína. Jeho duchovní otec  brzy zjistil, co se skrývá v tomto nenápadné chlapci, který byl tak oblíbený svými vrstevníky. 

Jednou mu Don Bosco řekl: „Jsi z dobrého materiálu, z dobré látky.“ Dominik na to: „A k čemu bude ta látka dobrá?“ – „Uděláme z ní pěkné šaty a darujeme je Bohu,“ odpověděl Don Bosco. A Dominik konstatoval s prosbou: „Já jsem látka, buďte tedy vy krejčím.“ Za dobrého vedení Dominik rychle dozrával a předčil své vrstevníky. Vysloužil si jméno Savio, což znamená „Moudrý“. 

Ve své snaze o svatost však Dominik zacházel příliš daleko s kajícími skutky. Snažil se ze všech sil sloužit Bohu a udělal dokonce rozhodnutí, ať raději zemře, než by zarmoutil Boha. 

Když ho jednou Don Bosco našel, jak spí pod tenkou přikrývkou, řekl mu: „Co tě to napadlo, Dominiku? Pořádně se přikrývej, ať  nenachladneš!“ Dominik se snažil Donu Boskovi vysvětlit, že se chce zapírat, aby se stal svatým, ale on mu na to řekl: „Snášej trpělivě křivdy, které se ti dějí, snášej zimu, déšť, horko, vítr a veškeré nepohodlí, které s sebou přináší život.“

Ke konci třetího roku v Boskově oratoriu začal Dominik výrazněji slábnout, takže nestačil ani na hry s ostatními, pak se musel vzdát i studia a cítil, že brzy zemře. 

Přijal i rozhodnutí Dona Boska, aby se vrátil k rodičům. S kamarády se rozloučil zvoláním: „Na shledanou tam, kde budeme navždy s Pánem!“ 
                                              
Snažme se naplňovat radu Dona Boska – nedávejme si tento týden žádné speciální předsevzetí a úkoly, ale přijímejme to, co přináší každodenní život. 

Místo stěžování si najděme každý den důvod k děkování a chvále Boha.