Křest je první ze svátostí,
jejímž přijetím se člověk stává božím dítětem, členem
společenství křesťanů.
Křest
je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu
v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem
jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se
Kristovými údy; jsme přivtěleni k Církvi a stáváme se účastnými
jejího poslání:„Křest je svátost znovuzrození skrze vodu ve slově“
(Katechismus katolické církve 1213)
Křest
dítěte
K přijetí svátosti křtu je
třeba svobodného a dobrovolného rozhodnutí toho, který má být pokřtěn.
Malé děti pak je možné křtít jen v případě, že se za ně zaručí
jejich rodiče a kmotři.
Křest
dospělého
Katechumenát je příprava
nepokřtěných dospělých na přijetí svátosti křtu, biřmování a
eucharistie a tím samozřejmě také ke křesťanskému způsobu života.
Délka přípravy na křest je různá, musí respektovat postupné rozvíjení
víry člověka. Těžko může být kratší než půl roku, zpravidla trvá
jeden až dva roky a probíhá v několika etapách. Nejprve se adepti
seznamují s osobou Ježíše Krista a s křesťanskou vírou obecně.
Trvá-li jejich zájem o křest a rozhodnou se nastoupit cestu přípravy,
jsou přijati do katechumenátu. Když je zřejmé, že katechumenova víra
v Ježíše Krista je dostatečným podkladem pro křest – to znamená, že
se seznámil s vírou natolik, že může udělat zodpovědné rozhodnutí
k jejímu plnému přijetí – je katechumen přijat mezi bezprostřední
čekatele křtu a během několika týdnů pak je katechumenovi udělena
svátost křtu, svátost biřmování, svátost eucharistie. Příprava
pokračuje obdobím tzv. mystagogie – uvedením do života z víry.
Křest dospělého člověka je
možný tehdy, jestliže uvěřil v Krista jako jediného plného zachránce
člověka, poznal a přijal víru církve a vyznává ji a chce žít ve
společenství katolické církve a respektovat její učení víry
i morálky. Dospělý člověk má za normálních okolností přijmout
v jedné slavnosti takzvané iniciační svátosti, tedy být pokřtěn,
biřmován a přijmout eucharistii.
Je dobré, když dospělého adepta
provází na jeho cestě ke křtu někdo, kdo mu je oporou a kdo mu bude oporou
v cestě víry i po křtu. Takový člověk – je-li sám pokřtěným
a biřmovaným katolíkem, žijícím z víry – může být křtěncem
(katechumenem) vybrán za kmotra.
Je důležité, aby se při přípravě na křest včas zjistilo, zda adept nebo
adeptka křtu buď žije v platném církevním sňatku, nebo zda žije, ve
svazku, který může být po křtu církevně zplatněn.