Nejprve nás lákala příroda v Korutanech, malebná předalpská krajina s kopečky a žbrdky – a na každém z nich špičatý kostelík. V Ebersteinu nás přivítal tamní farář P. Sergius a bylo to stylové, protože tentýž večer hrála Nigérie o postup ze skupiny se Švédskem. Po vydatné večeři jsme fandili o sto šest, ale Nigerijci si oblékli na obě nohy levou kopačku, takže nakonec museli balit kufry. Otec Sergius to bral stoicky, naléval nám džus a rozdával pizzu. Druhý den jsme strávili v Ebersteinu. Po mši svaté jsme s místními staršími dámami prošli bylinkovou zahradu, kde jsme se dozvěděli, že na louce i ve smíšeném lese lze jíst skoro všechno, protože všechno je zdravé, zvláště listy některých stromů. Pak jsme šli do kopců po biblické stezce paní Rosalindy. To je stará paní, která je něco mezi teoložkou a babičkou Boženy Němcové. V podvečer Hofer a Burger King, pak ještě párty s místními ministrantkami a jejich maminkami. A další ten Turín!
Kolem čtvrté odpoledne jsme dorazili do salesiánského mateřského domu na Valdoku, kde jsme museli projít doslova všechno, abychom zakusili autentická místa prodchnutá duchem Dona Boska. Ubytovali jsme se v salesiánském VŠ ústavu Crocetta, kde nás srdečně přivítal polský představený don Marek Chrzan. A zjistili jsme, že i na periferii mají úžasnou zmrzku! Poslední turínský den jsme strávili na místech, kde se Don Bosco narodil – dnes je tam bazilika Dona Boska zvaná Colle DB a mnoho míst a malých muzeí spojených s jeho životem. Odpolední Turín byl náročný, protože jsme nejprve nemohli najít pořádnou pizzu, pak jsme nemohli najít katedrálu s Turínským plátnem a pak jsme docela uondaní vylezli na kapucínskou vyhlídku, z níž jsme poděkovali za celý výlet. A večer bylo velké opékání i s tancem. Sobotu jsme pak zasvětili celodenní cestě domů, kterou jsme po dlouhých hodinách (zvláště před Mikulovem!) zvládli a na konci cesty jsme poděkovali Bohu, že nás na těch cestách chránil.
Zdeněk Jančařík