Blahoslavený
Don Michal Rua
(1837–1910)
Michálek Rua se narodil
mezi zbraněmi. Vyleštěné hlavně pistolí, nahnědlé hlavně pušek,
ohromné a masivní hlavně kanónů . . .
Tyto zbraně se
vyráběly v továrně, kde Michalův tatínek pracoval a s celou rodinou
také bydlel.
Malý Michal měl něco
víc než sedm let, když jednou uviděl na krku svého spolužáka zářivou
kravatu.
„Kde jsi ji
koupil?“
„Vyhrál jsem ji
v loterii v oratoři."
„Co je to oratoř?
“
„Je to oratoř Dona
Boska. “
Oratoř se tenkrát
nacházela ve dvou docela velkých pokojích a na přilehlém dvorku. Tyto
prostory Donu Boskovi přenechala markýza Barolo vedle útulku.
Když se Michal vracíval
ze školy, někdy potkával Dona Boska neustále obklopeného kluky, s kterými
mluvil, vtipkoval, rozdával jim medailky nebo hrst jedlých kaštanů.
Jednou se Michal prodral
až k němu, aby ho požádal také o jednu medailku. Když na něj měla
dojít řada, žádná medailka už nezbyla. Don Bosko však udělal podivné
gesto: vztáhl k němu levou ruku a pravou naznačoval, že ji chce
rozříznout napůl. Řekl mu: „Vezmi si, Michálku, vezmi.“ Michal se na
něj tázavě díval, nechápal. A Don Bosko s úsměvem dodal: „My dva
budeme dělat všechno napůl.“
Na konci základní školy
se Michala Don Bosko zeptal:
„Líbilo by se ti stát se
knězem?“
„Velice.“
Zapsal ho tedy na studia.
Michal dál bydlel s maminkou a sourozenci, jen každý večer a v neděli
chodil do oratoře. Definitivně vstoupil do oratoře v 15 letech.
V té době se Michal
zeptal Dona Boska:
„Pamatujete si na naše
první setkání? Prosil jsem Vás o medailku a vy jste mi udělal znamení,
které naznačovalo, že mi chcete dát půlku ruky. Co jste mi tím chtěl
říci?“ „Chtěl jsem říci, že se s tebou
o všechno budu dělit napůl.“
V roce 1858 cestuje Don
Bosko poprvé do Říma poprosit papeže o radu ohledně založení
Salesiánské společnosti. Michal Rua ho doprovázel. A tak roku 1858 vznikla
Salesiánská kongregace. Spirituálem je zvolen jáhen Michal Rua.
Roku 1860 je Michal
vysvěcen na kněze.
V roce 1863 se otevírá
první saleziánský ústav mimo Turín. Don Bosko tam posílá jako ředitele
mladičkého Michala (měl 26 let).
Michal Rua často zastupuje
Dona Boska, když se musí vzdálit, aby hledal peníze pro stavbu kostela Panny
Marie Pomocnice. Přemíra práce a odpovědnosti způsobí vyčerpání
Michalova organismu. 29. července 1868 upadne Rua doslova do náruče
přítele v bráně oratoře. Přenesli ho světnice, brzy přišel lékař.
Ten pochopil, že situace je vážná: jednalo se o zánět pobřišnice
v pokročilém stádiu. O operaci se v takovém případě nikdo ani
nepokoušel. Don Bosko tam nebyl, vrátil se až pozdě večer. Chlapci se kolem
něho seběhli a řekli mu, že stav Dona Ruy je velice vážný. K údivu
všech Don Bosko začal podivně žertovat: „Nejdříve se navečeřím. Don
Rua neodejde bez mého dovolení.“ Potom sestoupil do jídelny. Když Don
Bosko vstoupil do místnosti, kde ležel Don Rua, uslyšel jeho hlas: „Udělte
mi svátost nemocných a dejte mi své požehnání, cítím, že umírám“.
Don Bosko, absolutně klidný, řekl: „Buď dobré mysli. Neodejdeš bez
mého dovolení! Ani nevíš, kolik ještě toho musíš vykonat!“ Za
tři týdny byl Don Rua zase zdráv a začal znovu pracovat.
Po smrti Dona Boska se Don
Rua stává jeho nástupcem.
Pod jeho vedením se
salesiáni rozšířili do všech kontinentů. Don Bosko založil 64 domů, Don
Rua jich založil víc než 277.
Zemřel
v Turíně 6. dubna 1910. Papež Pavel VI. ho zapsal do seznamu
blahoslavených 29. října 1972.