Za Josefa Egyptského se Izraelci usídlili v Egyptě. Po Josefově smrti však přišli na trůn králové, kteří neměli izraelský národ příliš v lásce, a tak se Izraelitům začalo dařit zle. Pracovali jako otroci, vykonávali těžké práce a neměli nikde zastání. Jeden z králů byl dokonce tak krutý, že přikázal izraelské chlapce zabíjet. V jedné rodině se narodil krásný chlapeček a maminka se rozhodla, že ho musí zachránit před královou zlobou. Vymyslela, jak krále přelstít, aby její dítě mohlo žít. Upletla košík a vymazala ho smůlou. Chlapečkova sestra potom vložila dítě do košíku a poslala ho po řece. Šla kolem řeky a dívala se, co se bude dít. Košík doplul až ke králově dceři a ta si miminko hned zamilovala a rozhodla se, že ho bude vychovávat. Tak se dítě dostalo až na samotný královský dvůr, a protože připlul po řece, dostal chlapec jméno Mojžíš – z vody vytažený.

Když byl Mojžíš starší, dověděl se, že je původem Izraelec. Chtěl pomoci svému lidu, ale tím upadl u krále v nemilost. Ani jeho vlastní lid ho nepřijal a on se nakonec rozhodl utéci pryč, do cizí země. Tam pásl ovce. Jednoho dne uviděl zvláštní úkaz – keř, který hořel, ale přitom neshořel. Když se přišel podívat blíž, co je to za div, promluvil na něho z keře Boží hlas a řekl mu: „Mojžíši, já jsem si tě vyvolil, abys osvobodil můj národ z Egyptského otroctví.“ Mojžíš se bál vrátit se do Egypta, Bůh ho však ujistil, že bude s ním a bude mu pomáhat. Mojžíš tedy přišel do královského paláce a vyslovil žádost svého Boha: „Bůh chce, aby jeho izraelský lid odešel z Egypta.“Král však Mojžíšovi nevěřil a jeho lid nepropustil. A Bůh začal nad Egyptem projevovat svou moc – nejprve proměnil vodu v krev. Rybníky a řeky byly plné krve. Potom pokryl zemi žábami. Následovala mračna komárů a hejna much. Ale král byl zatvrzelý a ani tyto pohromy a tresty neproměnily jeho srdce. Proto přicházely  další a další pohromy. 

Jednoho dne řekl Bůh Mojžíšovi: „Král se vás konečně chystá propustit. Nachystejte se na cestu!“ Tu noc totiž  náhle zemřely všechny prvorozené děti v Egyptě, kromě těch izraelských, které byly neštěstí uchráněni. A tehdy se už král rozhodl konečně Izraelce propustit: „Vezmi si svůj lid a odejdi!“ řekl Mojžíšovi.Izraelci odcházeli z Egypta cestou k Rudému moři, kde si na své cestě odpočinuli. V tu chvíli ale viděli, jak se na ně žene královo vojsko. Armáda byla sice ještě docela daleko, ale velmi rychle se přibližovala. Mezi Izraelci propukla panika – neměli totiž kam utéci – před nimi moře, za nimi Egypťané! Mojžíš na Boží příkaz vztáhl ruku nad mořem , voda se rozestoupila a Izraelci prošli po suché stezce na druhou stranu. Za nimi okamžitě vjela do moře jízda Egypťanů, byli to ti nejlepší královi vojáci. Ale právě tehdy se moře vrátilo na své místo, Egypťané zmizeli pod jeho hladinou a všichni se utopili. V ten den Izraelci poznali, že Bůh je vždycky ochrání.