Svatý František Saleský

Svatý František Saleský

(1567 – 1622, svátek má 24. 1.)

SITUACE V CÍRKVI

V šestnáctém století, ve kterém se svatý František narodil, byla katolická církev zaplavena reformami Luthera, Kalvína a

Zwingliho. Panovaly tu zmatky, rozbroje, vraždilo se, páchaly se svatokrádeže, pálily se náboženské knihy, kříže, obrazy, ostatky

svatých… Biskupové byli vyháněni ze svých sídel, kostely byly bořeny, posvátná místa byla zneuctívána. Katolická církev byla otřesena v základech. V té době se objevil značný počet nadšených mužů, kteří usilovali o potlačení reformátorských snah. Mezi těmito muži zvláště vynikal sv. František Saleský.


DĚTSTVÍ

Svatý František Saleský se narodil jako první z dvanácti dětí v savojské šlechtické rodině. Ale radost zbožných rodičů z narození syna byla brzy zkažena starostmi o jeho zdraví a dokonce i o život. František byl totiž velmi slabý, tak tak že dýchal. Jen zázrakem vyvázl a uzdravil se. Františkova matka byla jeho prvním učitelkou a vychovatelkou. Sama ho vodila do kostela a vštěpovala mu do srdce hlubokou úctu a lásku k Bohu. A sama mu šla příkladem. A tak František již jako dítě vynikal neobyčejnou zbož­ností, chodil rád do kostela, modlil se s velkou vroucností, která je v dětství vzácná. Jedinou a největší jeho radostí bylo, když si mohl stavět kostelík nebo kapličku, napodobovat církevní obřady anebo s matkou navštěvovat chudé a nemocné. Ale o dobré vychování syna pečoval i jeho otec. Všemožně se snažil, aby byl chráněn před špatnostmi světa a aby se v něm vzmáhala láska ke všemu dobrému.


Užíval k tomu někdy dost přísné prostředky:


,,Jednoho dne, kdy bylo Františkovi asi pět let, pracoval v zámku tesař. František zpozoroval na kazajce, kterou dělník při práci svlékl, hedvábnou pestrobarevnou stužku. Zalíbila se mu natolik, že si ji přivlastnil. Tesař před odchodem zpozoroval, že se stužka ztratila. Poptával se po ní. Když se o tom dověděl hrabě Saleský, zeptal se Františka, zda ji nevzal. František se upřímně přiznal a proniknut lítostí, padl k otcovým nohám, prosil o odpuštění a proléval přitom hojné slzy, takže se všichni přítomní nad ním rozplakali. Otec jej dal v přítomnosti všech pokárat metličkou a řekl, že jej nepotrestal přísněji proto, že to bylo poprvé a ke svému provinění se upřímně přiznal.“

Od šesti let chodil do školy v La Roche, kde se začal učit vedle francouzštiny i latinu. V 15 letech šel studovat filosofii a právo do Paříže, kde se setkal s učením Jana Kalvína o predestinaci. Vzal je s takovou vážností, že nějakou dobu pochyboval o sobě, že by mohl být spasen. Po studiu v Paříži pokračoval v Padově, kde dosáhl titulu doktora práv. Na přání otce se stal členem senátu, ale kariéra ho nelákala. Toužil po kněžství. Kněžské svěcení přijal v roce 1593.


MISIONÁŘEM


Jeho kněžská cesta vedla do kalvínského kraje jižně od Ženevského jezera. Jednalo se o místo, kde dosud žádný kněz nepochodil. Někteří byli zabiti, jiní vyhnáni. Následkem protestantské reformace měl ve svěřené oblasti zpočátku pouze 15 katolíků. Kalvíni s ním odmítali diskutovat a tvrdými vyhrůžkami ho chtěli z kraje vyhnat. Účast na jeho kázáních se někde přísně trestala. František se tedy dal do psaní letáků, které připevňoval na domy nebo házel na prahy obydlí. Snažil se postupovat co nejsmířlivěji. Někteří kalvínci byli už rozhodnuti ho zabít, jenže při setkání s ním je často odzbrojovala jeho láska. František pozvolna začal získávat srdce odpůrců. Chtěl svým věřícím vštípit do duší úctu a lásku k eucharistii. Proto připravil pro věřící z celého kraje čtyřicetihodinovou adoraci. Díky Františkově vytrvalosti se vracely zpět ke katolické víře tisíce věřících. Roku 1599 se stal pomocným biskupem v Annecy a po smrti svého předchůdce se stal ženevským biskupem.


Roku 1604 se setkal s Janou Františkou de Chantal, která s jeho pomocí založila řád Navštívení Panny Marie (visitantky), rozšířený hlavně ve Francii. Kromě toho biskup František některé zrušené kláštery obnovil. Docílil navracení církevního majetku. Roku 1609 vyšel jeho „Úvod do zbožného života“ (Filothea) a roku 1616 jeho hlavní teologické dílo, „Pojednání o Boží lásce“ (Teotimus), které dodnes patří mezi klasická díla francouzské duchovní literatury. Ve svých spisech a kázáních kladl František důraz na spojení křesťanské zbožnosti s praktickým každodenním životem křesťana. Řemeslník nemůže žít jako mnich, ale každý má přinášet plody podle svého stavu. Spiritualita Františka Saleského měla velký vliv na duchovní život řady

řeholních společenství. Podle něho nazval Don Bosco své společenství pro pomoc a výchovu chudých dětí – salesiáni. Máme se od něj co učit. K druhým byl dokonale laskavý a ohleduplný, sám k sobě přísný, protože láska k Bohu a k lidem měla u něj vždy přednost. Zemřel vyčerpáním v pouhých 55 letech. Kanonizován byl roku 1665 a v roce 1877 prohlášen za učitele církve.

Vyhledávání v článcích

Nejnovější články

Citlivost a vytrvalost v hledání vzkříšeného Ježíše vám přejí vaši Salesiáni.

Zobrazit

Kompletní přehled pro Svatý týden.

Zobrazit

Od 8. února začíná Národní týden manželství. K této příležitosti vám naše farnost (stejně jako v Adventu) nabízí příležitost trochu se zastavit a oživit váš manželský vztah.

Zobrazit Info  

Honzovi k šedesátinám blahopřeje komunita salesiánů v Žabinách.

Zobrazit Info  

Kontaktní informace

  Foerstrova 2
      616 00 Brno
  541 213 110
  farnost@brno.sdb­.cz

Salesiáni v ČR

Tyto stránky používají k poskytování a zkvalitňování služeb soubory cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte. Další informace
  Prosím čekejte...