Ani Cyril s Metodějem jistě nezažili takové vedro po svém příchodu na Velehrad, jakému jsme statečně čelili s dětmi tuto sobotu při každoročním výletě organizovaném pro všechna žabinská farňátka. Samotnou baziliku jsme si nechali jako třešničku na rozteklém dortu na závěr, nejprve jsme společné zážitky zahájili mší svatou v poutním domě Stojanov a následnou svačinkou na farní zahradě. Výletníci se pro větší přehled rozdělili do skupin a vyrazili jsme obhlídnout život našich předků do blízkého Archeoskanzenu.  Víc než sociální rozvrstvení společnosti patrné v architektuře jednotlivých staveb děti mnohem víc zaujalo černé pobíhající prasátko a divý muž kromaňonských rysů i chování, který učil lukostřelbě. V ekologickém centru Živá voda jsme si pod hladinou prohlédli starobylou říční vizu, sumce i kapry a zchladili se v rybníčku. Hned vedle se nám ve stínu schovával obří pratur s manželkou a dvouměsíčním Jarouškem. Bazilika po návratu rozpálenou pěšinou chladila, kardinál Špidlík se na nás možná mohl i usmát, většina mužských výletníků  se pokoušela sundat poklop z jeho sarkofágu. Klárka, v civilu kunsthistorička, k dětem prostě pohovořila v termínech jako „obloučkové vlisy typické pro románskou architekturu“. Ledňáček na cestu a zpocení a uondaní jsme vyrazili zpátky k maminkám. 

Milena Alday Delgado

Foto: Eva Liškutinová, Klára Báčová