Tradiční Vítání jara z dílny Klubu maminek bylo tentokrát pod taktovkou Čmeldy a Brumdy. Jak moc divočili, jestli Morena dopadla jako vždycky a v jaké parádě dorazilo jaro, si přečtěte přímo z první ruky ;)
Čmelda s Brumdou poletovali na louce u Anthroposu. Honili se, pošťuchovali, dělali legrácky. Najednou – co to vidí? Blížila se k nim velká parta dětí a dospěláků. K tomu ještě tety z Klubu maminek s takovými zvláštními drnkacími věcmi v rukou. Tety hrály a všichni zpívali. Navíc nesli jakousi divnou paní, která měla zelenou sukni a na hlavě červený šátek. A že prý je to Mařena, Morena nebo také Baba. Zkrátka zima, plná nemocí, kterou jdou poslat po vlnách, aby mohlo přijít jaro.
Čmelda s Brumdou jsou rošťáci, ale slušně vychovaní. Pěkně se se všemi pozdravili a domluvili se, že společně na palouku pohladí všechny stromy. Jedna z tet, která měla to zvláštní vrzadlo, se čmeláčků zeptala, jestli nechtějí letět s nimi. Jé, ti byli rádi. Všichni společně se vydali naučit zimu plavat a zavolat na jaro. Cestou zpívali Travička zelená, Neseme Mařenu a spoustu dalších písniček. Hledali rozkvetlé stromy, ptačí hnízda a potom takové velké koule na stromech, kterým se říká jmelí. Hlavně ty květy se sladkou šťávičkou, to byla dobrota… V tom, kde se vzal tu vzal, objevil se na dalším palouku čáp. A on vám ztratil čepičky. Červenou, modrou, zelenou… To víte, děti, dospěláci i čmeláci pomáhali hledat. A mohlo se jít dál.
Jejda – co je to? Takové kníkání. Zajíček v jamce uvízl a úplně sám. Bylo potřeba si kolem něho zatancovat a pomoci mu. Brzy přišli všichni na most. Frajerka zima musela odevzdat svoje parádní oblečky a šup do vln. To víte, moc se jí nechtělo, ale když jí děti a zvířátka trochu pomohli a ujistili ji, že může zase za rok přijít, nakonec odplula. A přišlo jaro. To byla krása. Jaro samý květ, libá vůně a neslo náruč zlatého deště. Jasně, že Čmelda s Brumdou museli to jaro alespoň trochu ochutnat. V kole se ještě všichni zatočili, napásli ovečky, povozili čápa v kočáře a volali sluníčko, aby hezky hřálo. A ono hřálo. Čmeláčky už trochu bolela křidýlka, a tak si zalezli k jedné tetě do tašky, složili hlavičky na čepici, kterou už teta vůbec nepotřebovala, a krásně se jim v jarním teple s plnými bříšky spalo.
Čmelda a Brumda (Bára a Míša Vetiškovy)