ORC před školou

Předpovědi počasí nás pravda trochu děsily, ale říkali jsme si, že nejsme z cukru, což si evidentně řeklo i několik desítek dětí. Výsledkem bylo vzájemné zpříjemnění sychravého odpoledne.

Připadal jsem si jako na koncertě

Větru a dešti už naštěstí nějaký pátek neporoučíme, a tak jsme se museli smířit s tím, že celá akce proběhne v mokré variantě – pod stanem čítajícím čtyři ary. Chystání bylo trochu puzzle, nicméně dílo se nakonec zdařilo a plni očekávání jsme začali vítat první děti. Naše počáteční obavy, zda v provazcích deště vůbec někdo dorazí, plynule přešly do obav, jestli si nezačneme nakonec šlapat po hlavách. Hodinu a půl po startu akce jsem si připadal jako na koncertě, jen ta hudba byla reprodukovaná a mísila se s výkřiky od Kalča a s ránami kladiv. To se žabinská omladina přetahovala o titul Iron man/woman a snažila se dorazit hřebík jednou ranou do špalku. Hned vedle frčela logická hra Dřevěné oko a nechyběly od ORCu neodmyslitelné klasiky Pukec a Kalčo. Za jednotlivé hry a aktivity mohli účastníci navíc získat Orcačky a něco malého nebo milého si za ně přímo na místě pořídit – ať už formou prostého obchodu, nebo zábavné dražby.

Že nevíš, co jsou Pukec, Kalčo a Orcačky? Tak to máš nejvyšší čas vyrazit do našeho Otevřeného klubu ORC a tyto tajemná slova rozlousknout. Pokud ti to za námi nevyjde, nevadí. Příště třeba zakempíme před tvou školou. Když nejde Mohamed k hoře… 

David Němeček