Po příjezdu nás přivítal ředitel Hotýlku David. Po seznamovačkách a vyměnění se s předchozími návštěvníky se mohlo začít ubytovávat a podávat první luxusní večeře od michelinské šéfkuchařky Anežky.

Hned ráno nás všechny zaskočila nemilá věc. V celém hotelu netekla voda! Situaci jsme hned vyřešili přísunem pitné vody z nedaleké studny. Jelikož se má pitnou vodou šetřit, tak jsme se vydali pro užitkovou vodu k řece, kde jsme se vykoupali a zahráli hry. Odpoledne jsme už jen zahráli “bramboru”(krycí název pro branball) a na mravence. 

Kdo by to čekal, další den se naše kuchařka nemohla dostat do spižírny a my byli o hladu. Někdo ale nechal po sobě stopu, která vedla ke kostelu. U kostela seděl starý pán a sbíral odpadky. Jmenoval se Jenda. Měl moc rád přírodu a říkal, že když postavíme domečky pro broučky, dá nám klíče od spižírny, které našel na zemi a nápovědu, kde najít člověka, který nám pomůže. Po dlouhém řešení úloh od Hádankáře jsme dostali svačinu a knedlíky k obědu, které zmizely ze spižírny. Odpoledne nás čekaly Hry bez hranic a letní kino. Bohužel před koncem kina nám někdo vyhodil pojistky, které nešly nahodit. 

Další krásné ráno jsme se všichni vydali na výlet. Po přebrození tří brodů, ošetření zranění a osušení mokrých noh, jsme jen tak tak stihli náš autobus. Na zastávce nás čekal Zdenda, dvojče Jendy. Řekl nám, že na rozhledně u Mohelna je “někdo”, kdo by nám mohl pomoci.

Po cestě jsme se dozvěděli další nemilou zprávu, že nám někdo ukradl bombu plynu a měli bychom ji sehnat. Když jsme dorazili na místo, hoteliéři rozdělali oheň a stateční rekreanti se snažili sehnat pomoc kvůli našim problémům v hotýlku. “Někdo”(nemá se mu tak říkat) nám za valouny zlata prodal vouchery na elektrikáře a bombu plynu z Čučické hospůdky. Na ohni jsme si uvařili rizoto, podívali jsme se na rozhlednu a vydali se na cestu zpět. Bombu plynu jsme sice získali, ale elektřina nám stále nejela a elektrikář nám nezvedal telefon. Prožili jsme všichni noc při svíčkách.

Ráno jsme zjistili číslo na elektrikáře, který nám oznámil, že by mohl přijet, ale někdo mu přes noc ukradl kola od auta. Proto jsme vyrazili na nebezpečnou cestu kolem Čučic plnou nástrah až k elektrikáři. Ten nám spravil pojistky a my mohli vesele svítit. Po výborném obědě jsme si vyráběli trička a plátěné tašky. Batikování ani malování barvami nesmělo chybět. Po příjemném táboráku jsme si jen vyčistili zuby a šli spát.

Ne moc dlouho po večerce zahlédli hoteliéři pachatele. Viděli ho jak utíkal za kostel, dokonce i starý pán Jenda ho viděl, když se vracel z hospody. Šli jsme po stopách až na kraj lesa, kde ho viděli hoteliéři naposled. V tichosti jsme našlapovali, aby nás neslyšel, ale přece. Z kopce se ozval tajný hlas Tomáše, který byl podle legendy prokletý. Poslal nás do sklepa, kde se dá zlomit jeho kletba. Po vyslovení “Odpouštím ti, Tomáši.” se nám už žádné katastrofy nestaly.

Poslední celý den jsme zasvětili pohodě, mši svaté a večer závěrečné párty s fotkami, karaoke a příběhy o tom, jak se hoteliéři stali hoteliéry. Poslední den jsme jen uklidili a jeli do Brna. 

Všichni jsme si to užili i přes takové trable a příští rok se zase uvidíme v Hotýlku na mýtince.

Tereza Hajasová

Další tábory