V pátek 3. prosince se 12 mladých lidí (+ v sobotu se připojily
ještě další dvě holky) z různých koutů republiky sešlo na faře
v Bedřichově u Lysic. Jako vedoucí tam byl Libor Všetula, Jirka Baláš a
později se připojila i Milena Alday Delgado. Všichni jsme se shodli na tom,
že důvod naší účasti na duchovní obnově je ten, že se chceme setkat
s Bohem, zklidnit ten uspěchaný a hektický advent, zastavit se a dostat
nové duchovní impulsy.
Stůj za svým
V pátek jsme se mezi s sebou začali seznamovat při společné večeři,
kdy jsme degustovali jednotlivé pomazánky, které Libor koupil. :D A jako
začátek duchovního programu byl film „Úkryt“. Já jsem si z něj vzala
to, že se nemám nechat zastrašit názorem ostatních; že i když si myslím
občas něco jiného než oni, tak mám jít hlavou proti zdi a nenechat si
vzít můj sen a myšlenku.
Strom ze slov
Další ráno jsme zahájili setkáním s Pánem při mši. Ještě bylo
šero, a tak jsme vlastně nový den vítali se zpěvem a modlitbou na rtech. Po
snídani nás Libor seznámil s celou myšlenkou této obnovy. Byl to Jesse
tree – Jesseův strom. Společně jsme si měli projít důležité události
Starého zákona a dostat se až k narození Ježíše Krista. Bylo to pojato
tak, že u každé události byl úryvek z Bible a nějaký tematický název.
Každý z nás si vybral jeden z těchto textů a vydali jsme se do ticha,
rozjímat a vnímat, jak k nám Bůh skrze tento text mluví. A po tomto čase
stráveném s Božím slovem a Bohem byla možnost přijít a společně se
sdílet o tom, o čem jsme vlastně četli a co nás zaujalo.
Mimo záři reflektorů
Odpoledne jsme si díky Jirkovi vyrobili každý svůj Jesseův strom, který
jsme si a odvezli domů a který nám může pomoct lépe prožít advent.
A teď byl čas pro to se zasmát a tak jsme hráli různé hry, u kterých
sranda a hodně smíchu rozhodně nechyběly. Následovala modlitba a potom
adventní „křížová“ cesta. Vydali jsme se na zasněženou pláň, na
níž byly rozmístěné svíčky, které symbolizovaly jednotlivé texty, jimž
jsme se věnovali dopoledne. Každý si zpracoval svůj text do modlitby nebo
nějakého zamyšlení a tak jsme postupně postupovali sněhem, až nás cesta
dovedla k samotným jesličkám s Ježíškem. Byly sice slabě ozářené,
ale nacházely se někde mezi starým haraburdím. Bylo to přesně jako
v životě. Ježíše nemusíme potkat někde na speciálním místě, jasně
ozářeného reflektory, a že na něj bude upřená všechna pozornost. Bývá
v obyčejných každodenních situacích, často tam, kde bychom ho vůbec
nečekali. Večer jsme strávili u společného povídání a teplého
nápoje.
Příště zas
Poslední den jsme zakončili mší, uklidili jsme, trochu se zkoulovali
sněhem, rozloučili se a jelo se, bohužel, domů. Tato duchovní obnova byla
mojí první a musím říct, že doufám, že rozhodně nebyla tou poslední.
Vrátila jsem se z ní nadšená, s posilněním mojí víry, se spoustou
nových přátel a radosti do probíhajícího adventu.
Anna Balíková