2. Příběh
Stařenka, která čekala na Boha
Byla jednou
jedna stařenka, které Bůh slíbil, že ji toho dne navštíví. Byla na
to přirozeně velmi hrdá. Drhla, uklízela, pekla a chystala na stůl.
A pak začala na milého Boha čekat.
Najednou někdo zaklepal na dveře. Stařenka rychle otevřela, ale jakmile
uviděla, že venku stojí jen ubohý žebrák, řekla: „Ne, proboha, dnes jdi
svou cestou! Já právě teď čekám na milého Boha, nemohu tě přijmout!“
S tímto nechala žebráka odejít a zabouchla za ním dveře.
Po chvíli znovu někdo zaklepal. Stařenka otevřela tentokrát ještě
rychleji než poprvé. Ale koho uviděla venku stát? Jenom nějakého ubohého
starce. „Čekám dnes na Boha. Opravdu se o tebe nemohu starat!“ To řekla
a zabouchla starci dveře před nosem.
Za chvíli někdo znovu zaklepal na dveře. Ale když stařenka
otevřela – kdo jiný tu nestál, než zase nějaký otrhaný a hladový
žebrák, který ji snažně prosil o kousek chleba a střechu nad hlavou pro
přespání. „Ach, dej mi pokoj! Čekám na milého Boha. Nemohu tě vzít do
svého domu!“ Žebrák musel odejít a stařenka čekala dál.
Čas plynul, hodina za hodinou ubíhala. Už se blížil večer a po milém
Bohu stále ještě ani vidu. Stařenka byla stále znepokojenější. Kde jen
mohl milý Bůh zůstat? Nakonec musela zkormouceně odejít do postele. Ve snu
se jí milý Bůh zjevil. Řekl jí: „Třikrát jsem tě navštívil, ale ty
jsi mě třikrát nepoznala, třikrát jsi mě odehnala od svých dveří a
poslala jsi mě pryč!“
Katechetické
listy – vydání pro olomouckou arcidiecézi č. 3, šk. rok
2001/2002
- Proč stařenka Boha nepoznala?
- Proč Bůh nepřišel v majestátní podobě – třeba jako Král, nebo
ve velké svatozáři za doprovodu andělů?
- Proč se ztotožnil s takovými chudáky?
- Za jakých okolností – kde přišel Ježíš na svět?
- Může se mi stát něco podobného jako stařence v našem
příběhu?
- Na jakého Ježíše čekám? Očekávám, že bude plnit
moje přání?
Bůh posílá na svět svého Syna do chudoby, kterou si nikdo z nás nedokáže představit. Narodil se v chlévě, daleko od domova… Chtěl každému člověku, i tomu nejchudšímu říct: „Stal jsem se člověkem jako ty. Prožil jsem tvoje starosti, bolesti, tvou chudobu. Vím, jaké to je – nemít nic, ani domov!“ Pán Ježíš nás učí, že bohatství, moc a okázalé vystupování pro něj nic neznamená. Stařenka v našem příběhu měla jasnou představu, jak to bude vypadat, až k ní Bůh přijde. Zapomněla, že se s Bohem můžeme setkat v každém člověku, zvlášť v tom nejchudším, protože nám připomíná, do jaké chudoby se Ježíš dobrovolně narodil.