1. DÁREK – DAR
Dostáváme
rádi dárky?
K jakým příležitostem? (K svátku, k narozeninám…)
Dárky dostáváme k různým příležitostem, ale nejčastěji
nezaslouženě.
Co jsme museli udělat proto, abychom se mohli narodit? (Neměla by spíš
dárek v den našich narozenin dostat maminka, která nás na svět přivedla?
Nebo oba rodiče, že nás přijali?) A přesto nám naši blízcí a
přátelé chtějí dát najevo, že jsou rádi, že jsme na světě a dávají
nám dárky. Dárek „za něco“ je vlastně odměna. Můžeme být odměněni
za pěkné vysvědčení, za 1. místo v soutěži, za dobrý skutek. Ale
dárky nejčastěji dostáváme „jen tak.“
Ti, kteří nám chtějí udělat opravdu radost, přemýšlí nad tím, co
by nás potěšilo. (Desetileté holčičce by asi neudělal radost holicí
strojek, tatínkovi zase dlouhovlasá česací panenka, pětiletý chlapeček by
se nejspíš neradoval z krásných kožených lodiček na vysokém
podpatku… )
Co by si děti opravdu přály, co by je potěšilo?
Ze kterého dárku, který kdy v životě dostaly, měly největší
radost?
Ze kterého dárku měli největší radost rodiče? (třeba v době
svého dětství…)
Děti si mohou uvědomit, že každý dárek – každá věc časem omrzí,
opotřebuje se nebo doslouží… Dárek, ze kterého měli radost rodiče ve
svém dětství, už je nejspíš jen vzpomínka… Nepřináší potěšení a
radost trvale.
Existuje dárek, který se neomrzí, neopotřebuje?
Dárek, který je ještě cennější než jakákoliv věc?
Umí si děti představit, že by se někdo z jejich blízkých (sourozenec,
jeden z rodičů…) dostal do karantény, např. z důvodu onemocnění
koronavirem? Jaké by byly Vánoce bez rodičů, bez sourozenců, pokud by se
celá rodina nemohla setkat?
Žádný dárek nám jejich blízkost nemůže vynahradit. Vztah
našich rodičů, sourozenců, jsme si nijak nemuseli zasloužit, i ten
dostáváme jako dar – ničím nenahraditelný.
Bůh nám dal ten nejcennější dar – svého jediného Syna, aby žil
na zemi s námi, byl kromě hříchu jedním z nás.